5 C 280/2023-51 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení 39 271 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 14 159,11 Kč od [datum] do zaplacení, úrok 11,75 % ročně z částky 14 159,11 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 957,66 Kč. V žalobě uvedl, že společnost [právnická osoba] poskytla dne [datum] žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Za úvěr se žalovaná zavázala zaplatit souhrnný neměnný poplatek ve výši 14 871 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet celkem 78 týdenními splátkami po 383 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 56 %. Žalovaná porušila úvěrovou smlouvu, nedodržela sjednané splátky. Z poskytnutého úvěru zaplatila pouze 1 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem žalované stal žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobce svoji účast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby proběhlo v jeho nepřítomnosti. 3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalované ve výši 10 261 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žalované 4 000 Kč. Žalovaná k doložení svých příjmů předložila pracovní smlouvu a 2 výpisy z bankovního účtu. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobci. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platné porto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalované úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalované, které mu poskytla žalovaná a dále měl k dispozici pracovní smlouvu žalované a její výpis z účtu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez vážných problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právnímu předchůdci žalobce nelze podle názoru soudu vytýkat, že nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalované. Podle názoru soudu však zásadní chybou právního předchůdce žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Konkrétně jde o zásadu, podle které bylo možno úvěr poskytnout tomu, komu po odečtení výdajů zbyl čistý příjem, z něhož byl schopen uspokojovat své základní životní potřeby, bez zásadního ohrožení své dosavadní životní úrovně. Měsíční splátka úvěru v případě úvěru poskytnutého žalované ve výši 15 000 Kč činila nejméně 1 532 Kč (splátka každý týden 383 Kč). Žalované po odečtení výdajů na bydlení a výdajů na osobní spotřebu zbýval čistý příjem 6 261 Kč měsíčně, z tohoto zůstatku příjmu měla žalovaná splácet právnímu předchůdci žalobce měsíčně 1 532 Kč. Podle názoru soudu po odečtení splátek úvěru nezbýval žalované po dobu splácení úvěru, tj. po dobu více než jednoho roku, dostatečný příjem. Žalovaná si nemohla vytvořit žádné finanční rezervy pro nenadálé životní situace, které si vyžadují zvýšené finanční výdaje, nebo situace, kdy dojde např. z důvodu delší nemoci ke snížení příjmu žalované. Nebylo také doloženo, zda pracovní smlouva, kterou žalovaná dokládala své příjmy, byla uzavřena na dobu delší nebo jednoho roku, tj. na celou dobu splácení úvěru. Nebylo možno reálně předpokládat, že se po dobu delší než rok nevyskytne v životě žalované nutnost zaplatit větší finanční obnos, který ohrozí její možnosti zaplati splátky přesahující 1 500 Kč měsíčně. Podle názoru soudu neměl právní předchůdce žalobce za situace, kdy žalované zbýval pro její potřebu příjem pouze 6 261 Kč měsíčně poskytnout úvěr se splátkami 383 Kč týdně na dobu 78 týdnů. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované. 11. Protože žalovaná ve sjednané lhůtě ani později žalobci z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč dosud vrátila pouze 1 500 Kč, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatila o částku 13 500 Kč (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalované povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 13 500 Kč, představující bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit. 12. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí N