5 C 395/2022-55 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky v celkové výši 13 159 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 10 500 Kč. Úvěr byl splatný [datum]. Žalovaná má ve vztahu k žalobci z titulu poskytnutého úvěru dosud nesplacenou pohledávku 18 671 Kč. Dále žalobce po žalované požaduje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 159 Kč od 30. 5. 2021 do 27. 8. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč na její účet. Smluvní strany si dále sjednaly poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že úvěr spolu s poplatkem žalobci vrátí do [datum]. Žalobce provedl šetření možností žalované úvěr splácet pouze z údajů o příjmech žalované, které mu poskytla žalovaná. Ověřil si příjem žalované ve výši 14 700 Kč měsíčně. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] uzavřela žalovaná se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč poukázané jí na její účet, uvedený ve smlouvě. Tyto prostředky se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 2 250 do [datum]. Žalovaná dosud žalobci z poskytnutého úvěru nic nevrátila. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním použitím cizí hodnoty nebo tím, za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek žalované. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce provedl šetření možností žalované úvěr splácet pouze z údajů o příjmech žalované. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně. Podle názoru soudu však ještě větší chybou žalobce byl postup při hodnocení možností klienta úvěr splácet. Žalované byl poskytnut úvěr se splatností 30 dnů, přičemž po odečtení výše splátky, kterou měla žalovaná jednorázově zaplatit ve výši 13 159 Kč, jí zbyla, podle jejích vykázaných příjmů, pouze částka 1 541 Kč. Zaplacení úvěru ve smlouvě stanovené lhůtě tedy nebylo vzhledem k poměrům žalované reálné. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Žalobce si počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z.. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované. 12. Pokud žalobce chybně posoudil možnosti žalované úvěr splácet a přesto poskytl žalované úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. 13. Žalobce poskytl žalované částku 10 500 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné úvěrové smlouvy). Žalované vznikla povinnost toto plnění žalobci vrátit. Přijetím plnění z neplatné smlouvy se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná z poskytnutého úvěru dosud nic nevrátila. Soud z těchto důvodů uložil žalované povinnost vrátit žalobci částku rovnající se poskytnutému úvěru, tj. 10 500 Kč. Žalobci soud z dův