8 C 173/2023-60 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 43.776,01 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu ve výši 16.500 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 2.888 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14.700 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2.788 Kč a úhradu za splácení v hotovosti ve výši 5.400 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku 55.776 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3.984 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil celkem 12.000 Kč a poslední splátku úvěru uhradil dne [datum] ve výši 4.000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky právnímu předchůdci vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která je tvořena zbývající částí jistiny úvěru ve výši 23.978,52 Kč, úrokem za dobu poskytnutí úvěru 1.833,87 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 11.537,34 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 2.188,06 Kč a úhradou za možnost hrazení splátek v hotovosti ve výši 4.238,22 Kč a dále smluvní pokutou ve výši 16.500 Kč. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], na základě smlouvy ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Žádostí o úvěr z [datum] má soud za prokázané, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnán od [datum] na dobu určitou do [datum], deklaroval mzdu 25.244 Kč, měsíční výdaje na bydlení 3.000 Kč a výdaje na dopravu a jídlo 6.320 Kč. Uvedl, že je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost, vzdělání má střední s maturitou, bydlí v nájmu, nemá bankovní účet. Předložil pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek za náklady na poskytnutí úvěru ve výši 25.776 Kč, které tvoří úrok ve výši 2.888 Kč, úplata za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14.700 Kč, úhrada za administrativní činnost ve výši 2.788 Kč a úhrada za splácení v hotovosti ve výši 5.400 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3.984 Kč. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru. 5. Z přehledu úhrad v hotovosti soud zjistil, že žalobce eviduje 3 splátky úvěru po 4.000 Kč dne [datum], [datum] a [datum]. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 7. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce. 8. Výzvou k plnění ze dne [datum] a podacím lístkem z [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 70.761,64 Kč z titulu smlouvy o úvěru. 9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč předané v hotovosti při podpisu smlouvy, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 25.776 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3.984 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalovaný dluh řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem 12.000 Kč a ke dni splatnosti úvěru dlužil žalobci na jistině úvěru 23.978,52 Kč, na úrok za poskytnutí úvěru 1.833,87 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 11.537,34 Kč, na úhradě za administrativní činnost 2.188,06 Kč a na úhradou za možnost hrazení splátek v hotovosti 4.238,22 Kč a na smluvní pokutě 16.500 Kč. Při sjednání úvěru právní předchůdce žalobce vycházel pouze z údajů poskytnutých žalovaným, dle kterých byl zaměstnán od [datum] na dobu určitou do [datum], měl mzdu 25.244 Kč, měsíční výdaje na bydlení 3.000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 6.320 Kč, byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost, měl střední vzdělání s maturitou, bydlel v nájmu, neměl bankovní účet. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě částky 70.761,64 Kč, žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 19. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany právního předchůdce žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy, kterými by doložil, že se otázkou příjmů a závazků skutečně zabýval. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posou