8 C 80/2023-44 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16.514,60 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 8.917 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum] a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 8.882,26 Kč a na dlužném poplatku částku 7.632,34 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byla žalovaný vyrozuměna dopisem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 10.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 5.101 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1.500 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.316 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. 4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl svobodný, bydlel jako nájemník, neměl vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u [jméno] [příjmení] ve výši 19.192 Kč, jeho měsíční výdaje činily 6.000 Kč, neměl kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. K žádosti doložil pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky. 5. Z výpisu zahájených exekucí soud zjistil, že na osobu žalovaného bylo ke dni podpisu smlouvy o úvěru zahájeno celkem 4 exekučních řízení počínaje rokem 2013 do roku 2015 a další dvě exekuční řízení byla nařízena od roku 2022. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru. 7. Oznámením o postoupení pohledávek z [datum] a podacím lístkem z [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce. 8. Výzvou k plnění z [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 21.704,40 Kč. 9. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 8.917 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 1.964 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne [datum] a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužného úvěru 8.882,26 Kč a na dlužném poplatku 7.632,34 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u [jméno] [příjmení] ve výši 19.192 Kč, jeho měsíční výdaje činily 6.000 Kč, neměl kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti. K žádosti doložil pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky. Ke dni podpisu smlouvy o úvěru byla na osobu žalovaného zahájena celkem 4 exekuční řízení a další dvě exekuční řízení byla nařízena od roku 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve účinném znění (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. 19. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí. 20. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit sch