12 C 38/2024-32 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , datum, (dále jen „Smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným, když žalovaný byl povinen uhradit jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, a dále úrok v pevně sjednané výši , částka, . Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutým úvěrem, a to úhradu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost ve výši , částka, , úhradu za výběr splátek v hotovosti ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet celkovou částku ve výši , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Žalobce nabyl předmětnou pohledávku dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, , která předmětnou pohledávku nabyla dne , datum, na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnostmi , právnická osoba, a , právnická osoba, . Oznámení o jednotlivých postoupeních byla žalovanému zaslána.2. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalobce se tak domáhal vůči žalovanému úhrady jistiny dluhu ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, , a to od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, , a to od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .3. Dle žalobce posoudila společnost , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z uvedených informací zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění jeho životního minima (a s ní společně posuzovaných osob) a jeho měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. , právnická osoba, . také prověřila žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí a na základě uvedených postupů dospěla k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.4. Přípisem ze dne , datum, vyzval soud žalobce, aby soudu zaslal listiny prokazující, že u žalovaného byla zkoumána úvěruschopnost a jakým způsobem. Žalobce přípisem ze dne , datum, uvedl pouze doslovně to, co uvedl již v žalobě (viz bod 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Žádné další listiny prokazující posuzování úvěruschopnosti u žalovaného žalobce nedoložil.5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.6. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.7. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o. s. ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti vhozeny do schránky, neboť si je v úložní době nevyzvedl.8. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:9. Ze Smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku , částka, vrátit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, .10. Ze smlouvy o postoupení ze dne , datum, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila předmětnou pohledávku společnosti , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení ze dne , datum, soud dále zjistil, že společnost , právnická osoba, následně postoupila předmětnou pohledávku žalobci.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.16. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. , spisová značka, . Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).17. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.18. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěr