3 C 239/2024-18 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 750 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu dluhu na nájemném a zálohách na služby vyplývajících ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, . Žalobce uvedl, že je vlastníkem parcely č. , hodnota, , jejíž součástí je dům , Anonymizováno, , v , adresa, . Žalovaný užíval byt č. , hodnota, domu , Anonymizováno, na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, . Na základě Smlouvy ve znění pozdějších dodatků žalovaný byt užíval do , datum, , kdy došlo k protokolárnímu předání bytu zpět žalobci. Po dobu trvání nájemního vztahu se žalovaný zavázal hradit pravidelně měsíční nájemné a zálohy za poskytnuté služby. Rovněž se zavázal hradit drobné opravy v bytě a k předání bytu ve stavu v jakém byl byt při započetí nájemního vztahu. Tyto závazky žalovaný nesplnil a při předání bytu žalovaný svým podpisem odsouhlasil v tu chvíli známou výši pohledávky žalobce za žalovaným. Následně žalobce dne , datum, zaslal žalovanému konečné vyúčtování na částku 14 750,- Kč na žalovaným sdělenou adresu, tedy , adresa, , Anonymizováno, . Žalovaný si dopis nepřevzal. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 14 750,- Kč právním zástupcem žalobce dopisem ze dne , datum, , který si žalovaný opětovně nevyzvedl. Žalobce je tak nucen domáhat se svého nároku soudní cestou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Doručení žaloby i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a o.s.ř. považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10. Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že v místě bydliště evidovaného v centrální evidenci obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalovanému byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desku soudu.5. Skutkový stav je zjištěn z listinných důkazů – informativního výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k domu , Anonymizováno, v , adresa, , nájemní smlouvy ze dne , datum, , předávacího protokolu ze dne , datum, , faktury č. , hodnota, za vodné a stočné, faktury č. , hodnota, za malířské práce, potvrzeného vyúčtování pohledávek, podacího lístku ze dne , datum, , vrácené zásilky s konečným vyúčtování, předžalobní výzvy ze dne , datum, s potvrzením o odeslání, vrácené zásilky s předžalobní výzvou.6. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný užíval byt č. , hodnota, domu , Anonymizováno, na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, , a to až do dne , datum, , kdy došlo k protokolárnímu předání bytu zpět žalobci. Po dobu trvání nájemního vztahu se žalovaný zavázal hradit pravidelně měsíční nájemné a zálohy za poskytnuté služby. Rovněž se zavázal hradit drobné opravy v bytě a k předání bytu ve stavu v jakém byl byt při započetí nájemního vztahu. Tyto závazky žalovaný nesplnil a při předání bytu žalovaný svým podpisem odsouhlasil v tu chvíli známou výši pohledávky žalobce za žalovaným. Následně žalobce dne , datum, zaslal žalovanému konečné vyúčtování na částku 14 750,- Kč na žalovaným sdělenou adresu, tedy , adresa, , Anonymizováno, . Žalovaný si dopis nepřevzal. Žalovaná částka 14 750 Kč se skládá z dlužného nájemného ve výši 14 162 Kč, nedoplatku faktury č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 427 Kč, nedoplatku faktury č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 3 995 Kč, nedoplatku faktury č. , hodnota, ve výši 3 077 Kč, fakturovaných nákladů za malířské práce ve výši 8 044 Kč, současně byla zohledněna složená kauce ve výši 15 000 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 14 750,- Kč právním zástupcem žalobce dopisem ze dne , datum, , který si žalovaný opětovně nevyzvedl.7. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby.8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný – v rozsahu odpovídajícím žalobním tvrzením.9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2246 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany ujednají nájemné pevnou částkou.11. Podle § 2247 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o nájmu bytu. Žalovaný však nesplnil vůči žalobci svou povinnost řádně hradit ujednané nájemné a zálohy na služby. Dluh žalovaného činí 14 750 Kč.15. Žaloba je v plném rozsahu důvodná.16. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z nájmu, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu, že byl dle této smlouvy žalovanému přenechán k užívání byt, a že žalovaný své povinnosti z nájemní smlouvy spočívající v řádné úhradě nájemného a záloh na služby nesplnil. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu dluhu, pak bylo na žalovaném coby nájemci, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že pronajímateli uhradil další částky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Existenci dluhu vyplývajícího z nájemního vztahu má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.17. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh nájemního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby. Žalobci vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od , datum, (ode dne následujícího po splatnosti zaslaného vyúčtování), jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako neodporující skutkovým zjištěním soudu. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního