5 C 189/2024-36 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 15 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 1 270 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím své webové stránky úvěr, úvěr se žalovaný zavázal zaplatit za úvěr úrok 40 % z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl splácet úrok přirostlý k úvěru každý měsíc. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a dále z potvrzení o platbě považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl žalobce žalovanému úvěr 10 000 Kč. Úvěr byl úročen úrokem 40 %. Žalobce jako důkaz předložil výpisy z účtu žalovaného za měsíc 1/2023 s konečným zůstatkem 0 Kč, za měsíc 2/2023 s konečným zůstatkem 478,57 Kč a za měsíc 4/2023 s konečným zůstatkem 0 Kč.4. Z potvrzení o platbě považuje soud za prokázané, že žalobce dne , datum, poskytl žalovanému částku 10 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí. Žalobce sice jako důkaz předložil listiny – shora citované výpisy z účtu žalovaného, avšak podle názoru soudu žalobce chybně vyhodnotil schopnost žalovaného úvěr splácet, když z předložených výpisů nevyplývá, že by žalovaný měl dostatečnou finanční rezervu na splácení úvěru. Žalobce tedy chybně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.11. Pokud poskytl žalobce žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.12. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaný neprokázal, že z této poskytnuté částky cokoliv žalobci vrátil.13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.14. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru, jakého účastníci ve sporu dosáhli. Žalobce uspěl ze 65 % žalovaného nároku 10 000 Kč představuje 65 % z částky 15 270 Kč), úspěch žalovaného činí 35 %. Žalobci tedy náleží rozdíl úspěchů účastníků, tj. náklady řízení ve výši 30 %. Protože žalobce žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Výše odměny za zastupování žalobce je vypočtena podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobci soud přiznal právo na náhradu odměny zástupce za 3 úkony po 300 Kč, náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, dále náhradu 21 % DPH a náhradu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 2 252 Kč. 30 % z této částky, tj. 676 Kč, soud ve sporu převážně úspěšnému žalobci přiznal. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatí žalovaná náklady řízení k rukám zástupce žalobce.