5 C 299/2024-34 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení 10 229,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem tak, jak je vyčíslen ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále po žalovaném žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 912,98 Kč. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, poskytl žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal úvěr vrátit včetně poplatku 8 592 Kč za poskytnutí úvěru ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce provedl posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný dosud zaplatil pouze 1 328 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v souvislosti se žádostí o úvěr uvedl měsíční příjem 16 907 Kč a měsíční výdaje celkem , hodnota, Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy pracovní smlouvou uzavřenou na dobu do , datum, .4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatku 8 592 Kč vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 2048 Občanského zákoníku, sjednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.11. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce sice předložil listinu – „Žádost o úvěr“, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, avšak právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z pracovní smlouvy která, měla skončit o několik měsíců dříve, než platební povinnost žalovaného stanovená smlouvou. Po odečtení výdajů podle názoru soudu nezbýval žalovanému dostatečný příjem na tom, aby mohl poskytnutý úvěr vrátit ve splátkách, tak jak se smlouvou zavázal. Schopnost žalovaného úvěr splácet tedy nebyla posouzena v souladu se zákonem. Žalobce neprokázal skutečné schopnosti žalovaného úvěr vrátit ve lhůtě stanovené smlouvou. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, jeho právní předchůdce zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.12. Pokud právní předchůdce žalobce přesto, že v souladu se zákonem pečlivě neposoudil schopnost žalovaného úvěr a jeho příslušenství v souladu se smlouvou zaplatit, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu. Porušení zákona ze strany poskytovatele úvěru zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného. Nárok žalobce soud tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 Občanského zákoníku. Podle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný žalobci zaplatil 1 328 Kč. Bezdůvodné obohacení, které dosud žalovaný žalobci nevrátil, tedy představuje částku 8 672 Kč.13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud žalobci přiznal pouze částku 8 672 Kč a ve zbytku žalovaného nároku žalobu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky, úroků z prodlení ani na zaplacení smluvní pokuty.14. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože žalobce žalovanému nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslal na adresu pro doručování výzvu k zaplacení, jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o.s.ř. Výše odměny za zastupování žalobce je vypočtena podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Žalobci soud přiznal právo na náhradu odměny zástupce za 3 úkony po 300 Kč, náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 téže vyhlášky, dále náhradu 21 % DPH a náhradu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatí žalovaný náklady řízení k rukám zástupce žalobce.