8 C 113/2024-62 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 113.899,30 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce a právní předchůdkyně žalovaného (, jméno FO, , r.č. , č. účtu, ) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly právní předchůdkyni žalovaného poskytnuty peněžní prostředky ve výši 180.000 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného dne , datum, zemřela, na jistinu jejího dluhu jí však zbývalo uhradit 113.899,30 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný se na základě rozhodnutí zdejšího soudu stal jediným dědicem , jméno FO, , který odpovídá za pasiva pozůstalosti. Jelikož žalovaný nesplnil povinnost uhradit závazky, které na něj přešly v dědickém řízení, když přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci, než se svého nároku domoci soudní cestou.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s , jméno FO, smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 180.000 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrokovou sazbu z vyčerpané jistiny úvěru ve výši 5,9 % ročně. Ve smlouvě se , jméno FO, zavázala, že úvěr žalobci vrátí, a to v 144 pravidelných měsíčních splátkách po 1.746 Kč, nejpozději do , datum, .4. Výpisem historie stavu účtu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že ke dni , datum, byla načerpána jistina 180.000 Kč a kde dni , datum, činil zůstatek jistiny 113.899,30 Kč.5. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, sp.zn. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že v rámci řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , r. č. , č. účtu, , zemřelé dne , datum, , bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici, a to , jméno FO, (pozn. žalovanému), který vedle aktiv pozůstalosti nabyl povinnost nést dluhy dědictví, mimo jiné pohledávku žalobce z titulu spotřebního úvěru dlouhodobého č. , č. účtu, ve výši 115.456,70 Kč. Usnesení soudu dne , datum, nabylo právní moci.6. Z dopisů žalobce adresovaného žalovanému dne , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že jejich obsahem byla snaha žalobce o dohodu ohledně úhrady dluhu žalovaného nabytého z dědictví.7. Předžalobní upomínkou z , datum, a podacím archem má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 113.899,30 Kč.8. Po provedeném dokazování učinil soud následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne , datum, byla mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalovaného , jméno FO, uzavřena smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 180.000 Kč vedený pod úvěrovým účtem č. , tel. číslo, . Dne , datum, právní předchůdkyně žalovaného zemřela, přičemž na jistinu úvěru v té době zbývalo uhradit 113.899,30 Kč. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , Anonymizováno, bylo v rámci řízení o pozůstalosti po , jméno FO, potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici, a to žalovanému, který vedle aktiv pozůstalosti nabyl povinnost nést dluhy dědictví, mimo jiné i pohledávku žalobce z titulu smlouvy o úvěru č. účtu , č. účtu, ve výši 115.456,70 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzván žalobcem k úhradě dluhu nabytého v dědictví, žalovaný však dosud na svůj dluh ničeho neuhradil.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále též jen jako „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1690 občanského zákoníku, soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna.11. Podle § 1701 odst. 1 občanského zákoníku dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalovaného byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobce poskytl právní předchůdkyni žalovaného úvěr, který ke dni její smrti nebyl zcela uhrazen. Jelikož žalovaný dědictví neodmítl, bylo mu v rámci řízení o pozůstalosti potvrzeno nabytí dědictví ve smyslu § 1690 o. z. včetně povinnosti nést dluhy dědictví, mimo jiné i z výše uvedené smlouvy o úvěru ve výši 115.456,70 Kč. Žalovanému tak vznikla dle § 1701 o. z. povinnost vrátit žalobci právní předchůdkyni žalovaného poskytnuté plnění.15. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně i prokázal, že žalobní pohledávku alespoň částečně uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, právně významné skutečnosti netvrdil a nikterak neprokázal. Žalobci se naopak podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26.190,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.556 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113.899,30 Kč sestávající z částky 5.660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. Žalobkyně má dále nárok na daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17.880 Kč ve výši 3.754,80 Kč.17. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.