14 C 231/2024-60 — Okresní soud v Náchodě

1. Platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného (§ 173/2 o. s. ř.).2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , PSČ , Anonymizováno, IČ , IČO, (dále jen „Banka“), a žalovanou, došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o zápůjčce služby PlatímPak č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Obchodní podmínky služby , Anonymizováno, (dále jen „Podmínky“). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 9.993,00 Kč na online nákup zboží u obchodníka, když Banka poskytla částku přímo na účet e-shopu, přičemž poskytnuté peněžní prostředky byla žalovaná povinna vrátit včetně poplatků a dalších svých závazků dle Smlouvy a Podmínek do stanoveného dne splatnosti, tj. do , datum, . Pro případ, že by závazek nebyl uhrazen ve stanovené době, byla banka oprávněna si v souladu se Smlouvou a čl. 8.2 Podmínek účtovat po 30 dnech ode dne splatnosti poplatek ve výši 499,00 Kč. Žalovaná však neuhradila dlužnou částku řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Smlouva určuje datum splatnosti automaticky ke dni , datum, . Ode dne splatnosti běželo následně bezúročné období k uhrazení dlužné částky bez účtování finančních sankcí ze strany Banky, dle čl. 8.1. Podmínek. Poté byla žalované odeslána Výzva k úhradě dlužné částky úvěru. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství částku 10.492,00 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení a poplatky. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobce tedy požaduje zaplacení: - dlužné jistiny ve výši 9.993,00 Kč - poplatků ve výši 499,00 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: - zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% ročně z celkové částky ve výši 10.492,00 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.993,00 Kč, poplatků ve výši 499,00 Kč, od , datum, do zaplacení. Žalobce pro úplnost uvádí, že smluvní úrok nepožaduje. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne , datum, . Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s bydlištěm pravděpodobně na Slovensku, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7/1 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v , adresa, je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Při odstraňování pochybností ohledně mezinárodní příslušnosti soud na prvém místě zkoumal, zda může při řešení dané otázky aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení“ nebo „nařízení Brusel Ibis“). Tyto i další otázky řešil mj. s ohledem na vytvářející se judikaturu (srov. např. usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ). K aplikaci nařízení je nezbytné, aby byl projednávaný spor sporem s mezinárodním prvkem, neboť nařízení Brusel Ibis bylo výslovně přijato jako opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem ve smyslu ust. čl. 65 písm. a) třetí odrážka Smlouvy o založení evropského společenství. Mezinárodní prvek je v daném sporu dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, žalobce má sídlo v České republice, smlouva byla uzavřena v České republice mezi účastníky, kteří měli v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště na území České republiky, kde se nacházelo i místi plnění (viz. dále) a žaloba byla podána před soudem České republiky. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínka přítomnosti mezinárodního prvku v daném řízení. Ze stejného důvodu je splněna rovněž podmínka teritoriální působnosti nařízení, když má být nařízení Brusel Ibis aplikováno v členských státech Evropské unie, ve kterých je lze aplikovat. Splněna je také podmínka časové působnosti nařízení, když spor byl zahájen poté, co nařízení vstoupilo v uvedených členských státech v platnost. Splněna je konečně i podmínka věcné působnosti nařízení, neboť jde o spor z kupní smlouvy, která je typickým civilním popř. obchodním kontraktem. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že na jeho mezinárodní příslušnost je třeba aplikovat režim Nařízení Brusel Ibis. Poté přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 27 nařízení, podle kterého soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 24 výlučnou příslušnost soud jiného členského státu. Soud přitom neshledal, že by k projednání tohoto sporu byla dána výlučná příslušnost soudů jiného členského státu, neboť se nejedná o žádný z případů vyjmenovaných v čl. 24 nařízení. Soud proto pokračoval v přezkumu své příslušnosti ve smyslu ust. 28 odst. 1 nařízení, kdy z tohoto článku ve spojení s jeho ustáleným výkladem se podává, že ve smyslu čl. 26 nařízení může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a aniž by se tak muselo stát při soudním jednání. Žalovaný se v daném případě ve věci nevyjádřil, proto tímto postupem nebyla příslušnost založena. Mezinárodní příslušnost soudu je zde však založena proto, že ze smlouvy se podává, že odběrné místo bylo v , adresa, , tedy v obvodu podepsaného soudu. Podle již ustálených názorů právní praxe i nauky mezinárodního práva soukromého je čl. 7/1 Nařízení třeba číst tak, že upravuje mezinárodní příslušnost soudů státu, na jehož území došlo k poskytnutí služeb, a místní příslušnost soudu, v jehož obvodu závazek byl nebo měl být splněn, resp. byly služby poskytnuty (srov. např. Simon, P., Šuk, P.: Upravuje nařízení Brusel I soudní příslušnost nebo pravomoc? Procesní důsledky odpovědi na tuto otázku, Právní fórum 2/2008). V uvedeném článku je též možné nalézt podrobnější argumentaci, se kterou se podepsaný soud ztotožňuje, v tom směru, že v případě, kdy do úvahy připadá místní příslušnost více soudů v rámci téhož státu – např. soudu místa bydliště a soudu místa plnění, je na žalobci, aby určil, u kterého soudu (zda u soudu místa bydliště či soudu místa plnění) chce žalovat. V případě, že projeví vůli žalovat u soudu místa bydliště, ale podá žalobu u soudu, v jehož obvodu žalovaný objektivně nebydlí, postupuje tento soud buď tak, že dle § 105/1 o. s. ř. postoupí věc jinému vnitrostátnímu soudu (je-li zachována mezinárodní příslušnost soudů České republiky), který je soudem místa bydliště žalovaného, nebo tak, že vysloví svou nepříslušnost a řízení zastaví, pokud žalovaný místo bydliště na území České republiky nemá; typicky tedy nemůže tento soud bez dalšího suplovat vůli žalobce v tom směru, aby postupoval věc jinému mezinárodně příslušnému soudu na území České republiky, pokud by se mezinárodní příslušnost onoho soudu měla odvíjet např. od skutečnosti, že se jedná o soud místa plnění. Na druhé straně je soud toho názoru, že (i s ohledem na procesní ekonomii a zachování účinků zahájeného řízení) může sám ve věci rozhodnout tehdy, kdy je zároveň soudem místa plnění, a není proto nutné věc postupovat jinému soudu. Žaloba totiž byla podána u soudu příslušného, byť příslušného z jiných důvodů než žalobce uvádí; těmito důvody se však soud necítí vázán. Proto připadá dle názoru soudu v daném případě do úvahy příslušnost (dle čl. 7/1 a), b) Nařízení, dle kterého osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo m