5 C 251/2025-65 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, částku ve výši 12 000 Kč. Půjčku se žalovaný zavázal vrátit včetně pevně stanovených úroků ve 13 splátkách. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného z informací vyžádaných od žalovaného. Posoudil rodinné, majetkové a jiné poměry žalovaného. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru 12 000, smluvní úrok ve výši 25,85 % ode dne poskytnutí jistiny a dále úrok z prodlení v zákonné výši. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, je věřitelem žalovaného žalobce.2. Žalovaný zůstal nečinný. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho trvalého bydliště. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 13 měsíčních splátkách po 1 560 Kč, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne , datum, . Úrok z úvěru byl dohodnut ve výši 28 % ročně, což představuje 25,85 % na dobu 13 měsíců.4. Z Finanční analýzy žalovaného, kterou jako důkaz předložil žalobce bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční příjem 12 481 Kč a výši měsíčních výdajů 9 200 Kč. Měsíční volné finanční zdroje žalovaného byly uvedeny ve výši 2 281 Kč měsíčně. K výdajům ani příjmům žalovaného nebyly předloženy žádné listiny, které by jejich výši prokazovaly.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření shora uvedené smlouvy, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.10. Podle § 9 odst. 2 s. ú., Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 9 odst. 3, Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 9 odst. 4, Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.11. V souzené věci se žalobce po žalovaném podle shora citovaného ustanovení domáhá vrácení úvěru, který poskytl jeho právní předchůdce žalovanému.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o půjčce, kterou soud podle jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle zák. č. 257/2016 Sb., jedná o platný smluvní závazek.13. V daném případě nelze smlouvu o úvěru uzavřenou podle zák. č. 145/2010 Sb. považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Finanční analýza žalovaného postrádá reálné podklady, na základě kterých by soud mohl zjistit, zda právní předchůdce žalobce skutečně správně a pečlivě posoudil úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval jeho právní předchůdce schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. Smlouva je tedy podle § 87 odst. 1 s.ú. neplatná, neboť odporuje shora citovanému ustanovení § 86 odst. 1 s. ú..14. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 39 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.15. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 12 000 Kč. Žalovaný z této částky dosud nic nevrátil.16. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později z poskytnuté částky 12 000 Kč dosud nic nevrátil, bezdůvodně se obohatil na úkor právního předchůdce žalobce. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je věřitelem této pohledávky žalobce. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, tj. 12 000 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, představující jeho bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků a smluvních úroků, jakož i dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z důvodu neplatnosti smlo