5 C 287/2025-57 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 22 071 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 157 Kč od , datum, do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 700 Kč. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil převodem na bankovní účet žalovaného dne ve dvou platbách dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 22 071 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 157 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 10 914 Kč, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil žalobu a uvedl, že žalovaný na poskytnutý úvěr a jeho příslušenství zaplatil celkem , hodnota, Kč.3. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor. Nesouhlasil s výší úroků. Poskytnutí úvěru žalovaný potvrdil. Předložil také potvrzení banky o zaplacení části úvěru ve výši celkem , hodnota, Kč. Při soudním jednání požádal žalovaný o možnost zaplatit pohledávku žalobci ve dvou splátkách, z důvodu své finanční situace. Žalovaný pobírá důchod a je zaměstnán, jeho celkový měsíční příjem je okolo 35 000 Kč, avšak jeho náklady na bydlení činí 17 000 Kč.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr s možností čerpání do výše 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně poplatků uvedených v aktuálním sazebníku, který je součástí smlouvy, vrátit ve splátkách uvedených ve smlouvě.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření shora uvedené smlouvy, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.10. Podle § 9 odst. 2 s. ú., Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 9 odst. 3, Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 9 odst. 4, Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.11. V souzené věci se žalobce po žalovaném podle shora citovaného ustanovení domáhá vrácení úvěru, který poskytl jeho právní předchůdce žalovanému.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o půjčce, kterou soud podle jejího obsahu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle zák. č. 257/2016 Sb., jedná o platný smluvní závazek.13. V daném případě nelze smlouvu o úvěru uzavřenou podle zák. č. 145/2010 Sb. považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval jeho právní předchůdce schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. Smlouva je tedy podle § 87 odst. 1 s.ú. neplatná, neboť odporuje shora citovanému ustanovení § 86 odst. 1 s. ú..14. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 39 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.15. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 12 700 Kč. Žalovaný z této částky dosud nevrátil 8 409 Kč (12 700 Kč – 4 291 Kč).16. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později z poskytnuté částky 12 700 Kč dosud nevrátil 8 409 Kč, bezdůvodně se obohatil na úkor právního předchůdce žalobce. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je věřitelem této pohledávky žalobce. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, tj. 8 409 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu ve výši 8 409 Kč, představující jeho bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků a smluvních úroků, jakož i dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalob