5 C 380/2025-37 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce podal proti žalované žalobu o zaplacení částky 39 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 9 660 Kč. V žalobě uvedl, že žalobce poskytl žalované prostřednictvím své webové stránky úvěr 30 000 Kč, za úvěr se žalovaná zavázala zaplatit úrok 40 % z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měl splácet úrok přirostlý k úvěru každý měsíc. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná na úvěr a jeho příslušenství dosud zaplatila částku 14 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobce svoji neúčast u soudního jednání omluvil, souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.3. Před zahájením jednání vzal žalobce co do částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále co do částky 4 580 Kč žalobu zpět. V rozsahu zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. (výrok I. a II. rozsudku).4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou a dále z potvrzení o platbě považuje soud za prokázané, že dne , datum, poskytl žalobce žalované částku 25 000 Kč a dne , datum, částku 5 000 Kč. Žalobce jako důkaz předložil oznámení , právnická osoba, o výši příjmu žalované ve výši 22 051 Kč měsíčně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.10. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Žalobce se bez důležitého důvodu nezúčastnil soudního jednání, proto jej soud nemohl poučit o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o.s.ř.. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval s odbornou péčí. Žalobce sice jako důkaz předložil potvrzení o výši důchodu žalované, avšak podle názoru soudu žalobce chybně vyhodnotil schopnost žalované úvěr splácet, když z předloženého důkazu nevyplývá, že by žalovaná měla dostatečnou finanční rezervu na splácení úvěru. Žalobce tedy chybně posoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet.11. Pokud poskytl žalobce žalované úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované.12. Žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy částku 30 000 Kč. Žalovaná neprokázala, že z této poskytnuté částky vrátila více než 14 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalované tedy představuje částku 16 000 Kč, kterou žalovaná žalobci dosud nevydala.13. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.14. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a 146 odst. 2 o.s.ř. podle poměru, jakého účastníci ve sporu dosáhli, a podle poměru, v jakém bylo z důvodu úkonu žalobce řízení zastaveno. Žalobce neuspěl ani z poloviny původně žalovaného nároku. Soud z tohoto důvodu nemohl žalobci přiznat náklady řízení. Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.