8 C 271/2025-49 — Okresní soud v Náchodě

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 40.000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřena smlouva, jejíž obsah není žalobce schopen prokázat, na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky v celkové výši 40.000 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel, když na svůj dluh ničeho neuhradil a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení dlužné částky ve výši 40.000 Kč. Tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce , Anonymizováno, , právnická osoba, . pohledávky za žalovaným postoupil společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která následně pohledávku za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Jelikož žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, když ke dni splatnosti na svůj dluh ničeho neuhradil, domáhá se žalobce na žalovaném uhrazení shora uvedené částky.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.3. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům.Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, která je neplatná. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem peněžní prostředky v celkové výši 40.000 Kč, a to v platbách 3.000 Kč dne , datum, , , právnická osoba, Kč dne , datum, , , právnická osoba, Kč dne , datum, , 3.000 Kč dne , datum, , , právnická osoba, Kč dne , datum, , 3.000 Kč dne , datum, , 5.000 Kč dne , datum, , 3.000 Kč dne , datum, , 3.000 Kč dne , datum, , 4.000 Kč dne , datum, , 5.000 Kč dne , datum, , , právnická osoba, Kč dne , datum, a 3.000 Kč dne , datum, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (prokazuje potvrzení o platbách na č.l. 9-21 a výpis z účtu na č.l. 44-46). Žalobce dále tvrdil, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel, když na svůj dluh ničeho neuhradil a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení dlužné částky ve výši 40.000 Kč. Právní předchůdce žalobce peněžní prostředky žalovanému poskytl, aniž prováděl šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel, když na svůj dluh ničeho neuhradil a pohledávka za žalovaným byla společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . postoupena společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která následně pohledávku za žalovaným dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokazuje smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek na č.l. 22-31).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření dle § 87 odst. 1 s. ú. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.13. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl žalovanému v období od 29. 2. 2024 do 6. 3. 2024 částku v celkové výši 40.000 Kč, na kterou žalovaný dle právně významných tvrzení žalobci ničeho nevrátil. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu ve výši 40.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok I. rozsudku). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu bylo žalovanému umožněno dluh splácet formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že výše měsíční splátky odpovídá původně sjednané splátce poskytnutého úvěru.14. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.000 Kč, které tvoří soudní poplatek ve výši 1.600 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č.