Okresní soud v Náchodě 6 C 193/2026-36 – Náklady řízení

Žalobce se podanou žalobou domáhal uhrazení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V žalobě uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl původní věřitel žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 15 000 Kč. Uvedenou pohledávku původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , která tuto pohledávku postoupila na žalobce. Před podáním žaloby žalobce zhodnotil, že původním věřitelem nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a smlouva je z daného důvodu neplatná. Žalovaný se však bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaný má být uložena povinnost vydat částku 15 000 Kč, která mu byla na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuta.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud rozhoduje na základě listin, tento postup navrhuje žalobce, žalovaný s tímto postupem z důvodu své nečinnosti konkludentně souhlasil.4. Soud učinil následující skutkové závěry. Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky prokazují, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, avšak smlouva byla pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného od počátku neplatná. Potvrzení o provedení transakce prokazuje, že žalovanému byla uvedená částka poskytnuta dne , datum, . Smlouvy o postoupení pohledávek prokazují postoupení předmětné pohledávky z původního věřitele na společnost , právnická osoba, , a ze společnosti , právnická osoba, na žalobce.5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Z předložených důkazů, jakož i z tvrzení žalobce, jímž žalovaný neodporoval, má soud za prokázané, že dne , datum, došlo právním předchůdcem žalobce k vyplacení finanční částky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného. V daném případě je jednoznačné, že se jednalo o plnění vyplývající z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobce prokázal svá žalobní tvrzení důkazy shora uvedenými. Žalobní tvrzení je v souladu s předloženými listinnými důkazy, vzájemně tvoří logický celek. Žalobce prokázal, že žalovanému byla připsána na bankovní účet částka 15 000 Kč, která mu byla poskytnuta v důsledku uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva však nebyla pro absenci řádného a pečlivého zkoumání úvěruschopnosti žalovaného platná, což uvedl i sám žalobce. Žalovaný zůstal zcela nečinný, k žalobním tvrzením se nikterak nevyjádřil a ani je nevyvrátil. Žalovaný je tedy povinen uhradit dlužnou částku, neboť se na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, a ani po výzvách vyplacenou částku nevrátil. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení v celé výši. Soud žalobě vyhověl s odkazem na ustanovení § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč.8. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.