6 C 93/2026-74 – Okresní soud v Náchodě

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . - a žalovaným. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 33 800 Kč, a to , datum, částku 11 880 Kč, , datum, částku 11 000 Kč a , datum, částku 11 000 Kč. Totožnost žalovaného původní věřitel ověřil z občanského průkazu žalovaného, k ověření úvěruschopnosti požadoval původní věřitel doložení příjmů žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, v poslední upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 22 800 Kč, předmětem žalobního nároku zůstává zbylá neuhrazená jistina v částce 11 000 Kč spolu s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a z této společnosti byla dále postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, zůstal nečinný. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.3. Soud vyzval žalobce, aby doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a dále aby uvedl jak zhodnotil, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zatížen exekucemi.4. Ze smlouvy o úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 11 880 Kč, úroková sazba byla ujednána na 457,5 %, RPSN 4 678,99%. Úvěrový limit bylo možné navýšit. V případě prodlení se splátkou jakékoli částky po dobu delší než 60 dnů, měl původní věřitel právo celý úvěr zesplatnit.5. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem v částce 36 500 Kč, měsíční výdaje v částce 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěru 12 000 Kč.6. Z potvrzení o platbách má soud za prokázané, že dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 11 880 Kč, dne , datum, částka 11 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč.7. Ze zesplatňovacího dopisu má soud za prokázané, že dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru, kdy jistina úvěru činila 11 000 Kč.8. Smlouvy o postoupení pohledávek prokazují, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dále ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .9. Z úřední činnosti je soudu známo, což je zjevné i z výpisu věcí pro osobu, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru stižen exekucemi.10. Soud si dále vyžádal výpisy z účtu žalovaného, z nichž zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel několik dalších úvěrů, jeho výdaje hrubě převyšovaly příjmy, nacházel se v nepovoleném debetu.11. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 11 880 Kč, úroková sazba byla ujednána na 457,5 %, RPSN 4 678,99 %. Úvěrový limit bylo možné navýšit. V případě prodlení se splátkou jakékoli částky po dobu delší než 60 dnů, měl původní věřitel právo celý úvěr zesplatnit. Dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 11 880 Kč, dne , datum, částka 11 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 22 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dále ze společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . na žalobce. Původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.12. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.13. Soud vzal v úvahu tato ustanovení zákona.14. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.20. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.21. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku a RPSN, neboť úrok byl sjednán ve výši 457,5 % p.a. a běžný úrok spotřebitelských úvěrů v roce 2024 byl od 9,2 % p.a. do 8,5 % p.a., RPSN byla sjednána ve výši 4 678,99 %. Výše úroku i RPSN je dle názoru soudu lichevní a způsobuje neplatnost smlouvy, neboť uvedená výše obou ukazatelů je nemravná. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ve smlouvě byl úrok sjednán cca 50 x vyšší, než byla běžná výše úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami a výše RPSN je v tisících procent.22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění