14 C 5/2021-148 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, postoupeným nadepsanému soudu k 17. 11. 2021, doplněným k 10. 1. 2022 a k 3. 2. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 918,44 Kč s příslušenstvím vymezeným shodně jako ve výroku I. tohoto rozsudku. [příjmení] nárokovaného plnění, jakožto předmět nyní vedeného řízení, pak zahrnovala dílčí položky sestávající z částky záporného zůstatku nedovoleně vzniknuvšího na bankovním účtu žalovaného vedeném žalobkyní (670,44 Kč) a souvisejících poplatků (1 248 Kč). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto soud dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba, spolu s uvedenou výzvou, byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 21. 1. 2022. S ohledem na skutečnost, že je žalobkyně právnickou osobou se sídlem mimo území České republiky, konkrétně v Polsku, tedy na území členského státu Evropské unie, soud s ohledem na přítomnost tohoto tzv. cizího prvku předně posoudil otázku tzv. mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Svou mezinárodní pravomoc rozhodovat v předmětné věci soud určil s odkazem na čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), neboť v projednávané věci jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný, jako spotřebitel, má na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, své bydliště. Jako rozhodné právo soud určil právní řád České republiky, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), opět s přihlédnutím k povaze projednávané věci a místu obvyklého bydliště žalovaného - spotřebitele. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. K datu 17. 5. 2018 byl na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném žalobkyní ve prospěch žalovaného, evidován záporný zůstatek ve výši 670,44 Kč, přičemž stav předmětného účtu se do záporných hodnot propadl již k 21. 2. 2018. Předmětný bankovní účet žalobkyně ve prospěch žalovaného vedla oproti podpisu„ Smlouvy o vedení účtu u mBank“, a to za současného vystavení platební karty a za podmínek vymezených dále mj. ve„ Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně pro zakládání a vedení účtů fyzických osob“ (dále jen VOP) a v Sazebníku žalobkyně. S tím, že čl. 7 [číslo] VOP zapovídal, aby na zřízeném bankovním účtu vznikl záporný zůstatek, a pro případ, pokud by tento vznikl, byl žalovaný, ve smyslu čl. 2 [číslo] VOP, povinen takový záporný zůstatek vyrovnat, neboť v opačném případě by žalobkyni vzniklo právo odstoupit od smlouvy, kterou byl bankovní účet zřízen. V konkrétním případě nicméně žalovaný vzniknuvší záporný zůstatek nevyrovnal a nadto mu byly v prvním pololetí roku 2018, v souvislosti s vystavením platební karty a poskytnutím cestovního pojištění (v souladu se Sazebníkem žalobkyně), naúčtovány též poplatky v souhrnné výši 1 098 Kč, a to se zohledněním jedné platby ve výši 58 Kč. Žalobkyně proto, formou dopisu ze dne 11. 6. 2019, žalovanému sdělila, že od smlouvy o zřízení bankovního účtu odstupuje a zároveň žalovaného vyzvala, aby neuhrazené plnění, včetně poplatku 150 Kč za odeslání předmětného dopisu (dle Sazebníku žalobkyně), uhradil do 7 dnů od doručení. Zaslaný dopis byl nicméně žalobkyni 2. 7. 2019 vrácen zpět jako nedoručený. Žalovaný pak ani následně neuhradil ničeho, byť byl k plnění upomínán i právním zástupcem žalobkyně, výzvou odeslanou 12. 8. 2020. V návaznosti na shora učiněné skutkové závěry soud, s ohledem na povahu vzájemně sjednaných práv a povinností, právní poměr založený mezi žalovaným a žalobkyní kvalifikoval jako závazek účtu, ve smyslu § 2662 o. z. Takto založený závazek byl ve smyslu shora citovaného ujednání VOP vázán na kladný/nulový zůstatek s tím, že pokud by byla povinnost udržovat kladný/nulový zůstatek porušena po dobu delší než 30 dnů, vymínila si žalobkyně, ve smyslu § 2001 o. z., právo na odstoupení od závazku o zřízení účtu. Žalobkyně pak svým povinnostem ze zřízeného závazku dostála a bankovní účet žalovanému zřídila, resp. vedla. Žalovaný naopak svou o povinnost udržovat na zřízeném bankovním účtu kladný/nulový zůstatek nesplnil, vzniknuvší záporný zůstatek ve sjednané 30 denní lhůtě (počínaje od 21. 2. 2018) nevyrovnal a neuhradil ani další, dodatečně účtované poplatky, související se službami poskytovanými v návaznosti na vedení předmětného účtu. Za daného stavu věci tak žalobkyně v souladu s příslušnými ujednáními VOP využila svého práva, od závazku o zřízení účtu odstoupila a žalovanému uložila k úhradě veškerá plnění (celkem 1 918,44 Kč), jež jí do data odstoupení (do 11. 6. 2019) z titulu zřízeného účtu a poskytování souvisejících služeb nezaplatil. Ani po datu odstoupení nicméně žalovaný ve stanovené 7 denní lhůtě nezaplatil ničeho, vinou této skutečnosti se, ve smyslu § 1968 o. z., ocitl v prodlení, a žalobkyni tak vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež tato o své vůli uplatnila od data pozdějšího, konkrétně od 10. 9. 2019. S přihlédnutím k předestřeným závěrům soud uplatněný nárok shledal v celém rozsahu důvodným a žalobě vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť tato byla v řízení v plném rozsahu úspěšná a žalovaného, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému zaplacení. Výše náhrady sestává s částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částky odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., konkrétně v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., dle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.