7 C 300/2020-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se návrhem doručeném zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované nároku na zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo] [země]. Nároku se domáhala z titulu nevrácené jistiny zápůjčky ze dne [datum] sjednané prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum], což neučinil. K postoupení pohledávek došlo smlouvou ze dne [datum]. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, kdy žalovaný tak učinil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř., a soud proto dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému dne [datum] do vlastních rukou. 3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ [anonymizováno]“), byla uzavřena dohoda, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému částku [částka] dne [datum] výplatou poštovní poukázky. Tyto měl vrátit do [datum]. Mezi [právnická osoba] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena dohoda o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. 4. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by se předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal schopnost žalovaného tento úvěr splatit. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy dne [datum]. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném od 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud posoudil žalobu za důvodnou v celém rozsahu. Žalobkyně je zahraniční právnická osoba a pravomoc soudu k řešení tohoto sporu s cizím prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) je dána v souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně článkem čl. 7 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 5 odst. 1 podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. 13. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch blíže specifikovaný úvěr v částce [částka]. Mezi nimi by měl být sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu shora citovaného § 2395 o. z. modifikovaném zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který žalovaný čerpal. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaný měl úvěr splatit do [datum]. S ohledem na zmíněný zákon č. 145/2010 Sb. a znění § 9 odst. 1 tohoto zákona účinného v době uzavření smlouvy dne [datum] se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující. Žalobkyně ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce ničeho nedoložila. Dle názoru soudu nesplnila povinnost uloženou citovaným ustanovením, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou zabývala a jakkoliv schopnost žalovaného úvěr splatit posuzovala. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo a vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě ani nemohlo dojít. 14. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaný obdržel částku [částka], žalovaný její ani alespoň částečnou úhradu nijak nedoložil ani netvrdil, je povinen žalobkyni tuto vydat i spolu s úrokem z prodlení v požadované výši od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Požadovaná výše úroků z prodlení je v souladu s jejich zákonnou výší dle nař. vl. [číslo] Sb. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].