8 C 239/2020-19 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 280 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že v souvislosti s převozem nezletilé [jméno] [příjmení], [datum narození] do [název ústavu] [anonymizováno 7 slov], [adresa] [anonymizována tři slova], [obec a číslo], provedeným dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] vznikla matce nezletilé povinnost uhradit náklady na dopravu. Dne [datum] bylo najeto 72 km a náklady činí 458 Kč. Dne [datum] bylo najeto 58 km a náklady činí 369 Kč. Dne [datum] bylo najeto 65 km a náklady činí 413 Kč. Dne [datum] bylo najeto 46 km a náklady činí 300 Kč. Dne [datum] bylo najeto 113 km a náklady činí 300 Kč. Žalované byly zaslány výzvy dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] byla u vlakového nádraží ve [obec] [obec] zajištěna nezl. [jméno] [příjmení], která hlídce Policie ČR potvrdila, že je na útěku z dětského domova. Byl vyrozuměn dětský domov, do kterého byla nezletilá umístěna a následně byla převezena do [název ústavu] [anonymizováno]. Obdobně proběhlo zajištění osoby dne [datum], [datum], [datum] a dne [datum] 4. Doprava dne [datum] byla provedena na trase v délce 72 km služebním vozidlem [stát. instituce] [registrační značka], jehož spotřeba pohonné hmoty činí 7,73 litru na 100 km. Dne [datum] byla provedena doprava stejným vozidlem na trase 58 km. Dne [datum] byla provedena doprava vozidlem [registrační značka], jehož spotřeba pohonné hmoty činí 7,73 litru na 100 km, a to na trase v délce 65 km. Dne [datum] byla provedena doprava vozidlem [registrační značka], jehož spotřeba pohonné hmoty činí 7,30 litru na 100 km, a to na trase v délce 46 km. Dne [datum] byla provedena doprava vozidlem [registrační značka], jehož spotřeba pohonné hmoty činí 7,40 litru na 100 km, a to na trase v délce 113 km. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 458 Kč do [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 369 Kč do [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 413 Kč do [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 300 Kč do [datum]. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 740 Kč do [datum]. 5. Podle § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z.o.p.“), zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu ve světle shora citovaného ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že dcera žalobkyně byla pětkrát zajištěna Policií ČR ve smyslu § 26 odst. 4 z.o.p., neboť byla umístěna do dětského domova. O zajištění byl vždy vyrozuměn pracovník dětského domova. Vzhledem k tomu, že převoz byl zajištěn Policií ČR, vznikla žalované jako zákonnému zástupci povinnost uhradit náklady převozu žalobkyni. Výši nákladů žalobkyně uplatnila v souladu s vyhláškou č. 463/2017 Sb. částkou 458 Kč (při délce ujeté trasy 72 km, spotřebě pohonné hmoty BA 95 7,73 litru na 100 km, základní náhradě 4,00 Kč na 1 km a ceně pohonné hmoty 30,50 Kč litr), 369 Kč (při délce ujeté trasy 58 km, spotřebě pohonné hmoty BA 95 7,73 litru na 100 km, základní náhradě 4,00 Kč na 1 km a ceně pohonné hmoty 30,50 Kč litr) a 413 Kč (při délce ujeté trasy 65 km, spotřebě pohonné hmoty BA 95 7,73 litru na 100 km, základní náhradě 4,00 Kč na 1 km a ceně pohonné hmoty 30,50 Kč litr) a v souladu s vyhláškou č. 333/2018 Sb. částkou 300 Kč (při délce ujeté trasy 46 km, spotřebě pohonné hmoty BA 95 7,30 litru na 100 km, základní náhradě 4,10 Kč na 1 km a ceně pohonné hmoty 33,10 Kč litr) a částkou 740 (při délce ujeté trasy 113 km, spotřebě pohonné hmoty BA 95 7,40 litru na 100 km, základní náhradě 4,10 Kč na 1 km a ceně pohonné hmoty 33,10 Kč litr). 7. Žalovaná náklady na dopravu nezaplatila ve lhůtách, které jí dala žalobkyně, a následně se tak ocitla v prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně má proto právo na žalovanou částku včetně úroků z prodlení, a to podle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek rozhodl soud podle § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. j) a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků.