10 C 134/2020-39 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky z titulu sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] v celkové částce [částka]. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán, avšak na svůj dluh ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Dle § 2395 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky. 4. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. <b>Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:</b> 10. Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (rodné číslo žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku [částka] a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do [datum]. Žalovaný před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl žalobkyni tři výpisy ze svého účtu, a to za období od [datum] do [datum], ze kterých má soud za prokázané, že příjem žalovaného od [právnická osoba] činil částky v rozmezí [částka] až [částka], zároveň se částky připrané na účet žalovaného v daném období rovnaly částkám odepsaným, na účtu byly evidovány další půjčky (např. půjčka od zaplo.cz) a na účtu žalovaného nebyly dostatečné finanční prostředky k úhradě trvalých příkazů (výpis za říjen 2019). Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. 11. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí [číslo] a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo], která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli. 12. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především je třeba zdůraznit, že nebylo prokázáno, že by se žalobkyně dostatečně zabývala porovnáním příjmů a výdajů žalovaného, tedy že by se žalobkyně relevantně zabývala tím, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně sice předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výpisy z účtu žalovaného a dva výpisy z registrů, ovšem z jednotlivých položek výpisu z účtu měla žalobkyně, v případě postupu s odbornou péčí, získat pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Jednak je z předložených výpisů zřejmé, že žalovaný hospodaří více méně od nuly k nule, a to i přesto, že příjmy, které mu byly zasílány na jeho účet od [právnická osoba], se pohybovaly v rozmezí od [částka] až [částka]. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti se zabývala kreditním obratem žalovaného, který zjistila z výpisu účtu žalovaného ve výši desítek tisíc Kč, nicméně z předložených výpisů z účtu nelze mít za to, že by byl