12 C 225/2021-20 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném peněžitého plnění s příslušenstvím uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku, a to jako nezaplacené jistiny ve výši 6.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru v částce 3.370,80 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], splatné dne [datum]. 2. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně písemně dohodla se společností [právnická osoba] o postoupení pohledávky za žalovaným s odkazem na smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] v částce 9.370,80 Kč. 3. Tvrzení, že se společnost [právnická osoba] dne [datum] písemně dohodla se žalovaným o poskytnutí finančních prostředků v částce 6.000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet a o závazku žalovaného k jejich vrácení ve splátkách, žalobkyně neprokázala. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není žalovaným vlastnoručně podepsána. Pakliže smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, nebylo ze smlouvy ani z jiných provedených důkazů zřejmé, zda a jakým způsobem společnost [právnická osoba] totožnost žalovaného ověřila. Vůli žalovaného uzavřít se společností [právnická osoba] takovou smlouvu nelze dovodit ani z jiných provedených důkazů. 4. Nebylo ani prokázáno, že [právnická osoba] poskytla finanční prostředky v částce 6.000 Kč právě žalovanému. Z navržených a provedených důkazů nelze dovodit, že tato částka byla poukázána společností [právnická osoba] a připsána na účet, se kterým má právo disponovat žalovaný. Žalobkyně nepředložila soudu žádnou listinu vydanou příslušnou bankou, ze které by bylo možné tyto skutečnosti dovodit. 5. Žalobkyně se k jednání konanému dne [datum] nedostavila, přestože byla k jednání řádně a včas předvolána. Soud proto nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě doplnit ke svým tvrzením důkazy a zároveň ji poučit o následcích nesplnění této povinnosti. 6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., zákon o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku neprokázala, neměla právo ani na zaplacení smluvní pokuty, úroků a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2 cit. ust.). 11. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek vstoupila do práv společnosti [právnická osoba] vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]. Žalobkyně však neprokázala, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž obsahem by byl závazek úvěrujícího poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 6.000 Kč a závazek žalovaného tyto vrátit dohodnutým způsobem a v dohodnuté době, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný projevil vůli k uzavření této smlouvy. Přitom zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dokonce vyžaduje k zajištění ochrany spotřebitele u spotřebitelského úvěru písemnou formu. Soud proto nemohl nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení §§ 2390 a 2392 odst. 1 o. z. jako právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků a zaplacení úroků. Žalobkyně neprokázala dále ani tu skutečnost, že její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky v částce 6.000 Kč skutečně poskytla. Soud proto nemohl požadavek žalobkyně posoudit ani jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu podle ust. § 2991 o. z. Soudu proto nezbylo, než žalobu včetně požadavku na zaplacení příslušenství spočívajícího v zákonném úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítnout. 12. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, má proto právo na úhradu všech svých účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.