12 C 263/2021-22 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky s příslušenstvím uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, a to jako dlužné jistiny a kapitalizovaného smluvní úroku na základě smlouvy v částce 12.270 Kč, kterou uzavřela se žalovanou dne 30. 8, 2017 o poskytnutí úvěru v částce 15.000 Kč, jehož splatnost nastala dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná z titulu uvedené smlouvy o úvěru uhradila již částku 5.000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum], formuláře pro standardní informace, smluvních podmínek a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný sedne [datum] písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky v částce 15.000 Kč, které žalovaný při podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 týdenních splátkách v částce 455 Kč týdně. Ve smlouvě byl žalovaný označen jménem příjmením a rodným číslem. 4. Z evidenční karty soud zjistil, že žalovaný před podpisem smlouvy o úvěru dne [datum] učinil písemné prohlášení, že je ženatý má jednu vyživovací povinnost k nezl. dítěti, bydlí v nájemním bytě, příjem má od zaměstnavatele ve výši 26.291 Kč, další příjem jeho 3 členná domácnost nemá, nemá žádné další závazky z úvěrů a zápůjček, jeho výdaje na bydlení činí 9.050 Kč a výdaje životního minima v částce 8.610 Kč. Dne [datum] žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru ze den [datum] a určila lhůtu z dnů od doručení výzvy. 5. Z výplatních pásek soud zjistil, že mzda žalovaného za červen 2019 činila 29.496 Kč čistého a za červenec 2019 23.087 Kč čistého. 6. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne [datum] a z podacího archu soud zjistil, že téhož dne výzvu odeslal. 7. Skutečnost, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr postupovala s odbornou péčí, nebyla prokázána. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 17. V daném případě soud nemohl než uzavřít, že žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný o svých poměrech poskytl žalobkyni takové informace, ze kterých žalobkyně neměla jinou možnost, než dovodit, že žalovaný není schopen poskytnutý úvěr splácet. Je evidentní, že rozdíl mezi zjištěnými příjmy a výdaji žalovaného činil 8.631 Kč, avšak nelze přehlédnout, že ve výdajích žalovaného nebyly zahrnuty výdaje na výživu manželky a nezaopatřeného dítěte. Žalobkyně navíc ani neprokázala, že by jakkoliv zjišťovala absenci žalovaného v registrech dlužníků a vedených exekucí. Žalobkyně ani žádnou formou výdaje žalovaného neověřovala. Ze všech žalovaným poskytnutých informací žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného. Ověření dalších poměrů žalovaného žalobkyně neprokázala vůbec. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k těmto tvrzením důkazní návrhy, případě důkazy předložit a o následcích nesplnění těchto povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto neplatná, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s ust. § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Plnění poskytnuté žalovaným z titulu absolutně neplatné smlouvy soud právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovanému poskytla částku 15.000 Kč a žalovaný uhradil 5.000 Kč, žalovanému tak zbývá k úhradě 10.000 Kč. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 10.000 Kč se pak stal splatným dnem [datum], neboť žalovaný byl vyzván k jeho zaplacení výzvou doručenou žalovanému dne [datum]. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p.a. Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákla