5 C 119/2020-73 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně - [právnická osoba] uzavřel smlouvu o úvěru – expres půjčka, ze dne [datum]. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200.000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut neúčelově převodem na běžný účet. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. V daném případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 24.254 Kč a zároveň uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši [číslo]. Žalovaný pak doložil potvrzení o výši příjmu, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán ve [právnická osoba] a výše průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce bez přídavku na děti činila [částka] měsíčně. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů banka dále zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné závazky, Z externích zdrojů banka rovněž, nezjistila žádné závazky. Z toho důvodu banka žalovanému schválila úvěr ve výši 200.000 Kč s měsíční splátkou 2.491,14 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit úrok z úvěru ve výši 6,90 % p.a. a poplatky související s poskytnutím úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, když se opakovaně dostával do prodlení s placením pravidelných splátek a na svůj dluh uhradil jen částku 22.051,83 Kč. Banka proto využila svého oprávnění a prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. V souvislosti s tím banka vyúčtovala poplatek ve výši 300 Kč. Ke dni [datum] činila dlužná částka 193.781,08 Kč. Uvedená pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 193.781,08 Kč a je tvořena dlužnou jistinou ve výši 188.724,47 Kč, poplatky a smluvní pokutou ve výši 300 Kč, kapitalizovaným úrokem do [datum] ve výši 4.617,87 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení do [datum] ve výši 138,74 Kč. Příslušenství pohledávky dále tvoří jednak úrok ve výši 6,90% od [datum], jednak zákonné úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán. 2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil a vzhledem k tomu, že jeho pobyt není znám, byl mu pro toto řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník se k žalobě vyjádřil především tak, aby soud rozhodl v souladu s listinnými důkazy 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 18 odst. 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám. Nelze-li příslušnost určit podle Nařízení proto, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či mimo Evropskou unii, musí být určena (řešena) podle vnitrostátního práva osloveného soudu, v daném případě podle vnitrostátních procesních pravidel České republiky, konkrétně pak dle ust. § 86 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011, sp.zn. 33 Cdo 2485/2008). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením soud zjistil, že poslední známé bydliště žalovaného bylo na adrese [obec a číslo]. Ve smyslu ustanovení § 86 o.s.ř. ve spojení s čl. 4 odst. 1 Nařízení proto soud dospěl k závěru, že lze v projednávané věci určit mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště. 4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o úvěru, a to zejména odkazem právní předpisy ČR (čl.IV bod. 2.). Rozhodné je tak právo české. 5. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalovaný se prokázal jednak cestovním pasem [země] s platností do [datum], jednak potvrzením o přechodném pobytu pro občana EU s platností do [datum]. Dále uvedl, že bydlí v pronajatém bytě, kam se nastěhoval ke dni [datum], jeho rodinný stav je [anonymizováno]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dále uvedl, že není ve zkušební lhůtě a rovněž mu neběží výpovědní lhůta. Jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 20.000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti pak [částka]. Jako zaměstnavatele uvedl [právnická osoba] 6. Z potvrzení o výši příjmů má soud prokázáno, že toto potvrzení ze dne [datum] vydal zaměstnavatel žalovaného - [právnická osoba], ve kterém byl potvrzen čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce ve výši 24.254 Kč. Dále bylo potvrzeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovanou osobu a příjem je vyplácen na účet banky. Celková výše hrubého příjmu za posledních 6 měsíců činila 171.981 Kč a čistý příjem za uvedenou dobu tedy 130.873 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru -„ Expres půjčka“ ze dne [datum] má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřená smlouva úvěru, podle které se úvěrující banka zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 200.000 Kč, a to převodem na běžný účet žalovaného vedený pod číslem [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 6,90% ročně vrátit bance formou 108 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 2.491,14 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Podle článku III. odst. 4. smlouvy se žalovaný zavázal platit dále poplatky, a to mimo jiné částku 1.295 Kč za poskytnutí úvěru, 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný, 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Z hlediska hierarchie smluvní dokumentace mají přednost smluvní ujednání obsažená ve smlouvě před smluvním ujednáními podmínek. Podle článku III. odst. 10 za případ porušení smluvních ujednání se mimo jiné považuje, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky, nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení. Pokud dojde k případu porušení je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutím písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy za ihned splatné a lhůtu, v níž je klient povinen příslušné dluhy bance uhradit (odst. 11). Podle článku IV. žalovaný potvrdil, že mu banka s dostatečným předstihem poskytla aktuální podmínky, že se s nimi seznámil, dále mu poskytla povinné informace před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to na formuláři„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“, poskytla náležité vysv