6 C 122/2021-21 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím vymezeným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že tento nárok vznikl z titulu nesplacení revolvingového úvěru [číslo] který byl žalované vyplacen [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], přičemž žalobkyně nárok na vymáhání nedoplatku z předmětného revolvingového úvěru nabyla z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalované byla dne [datum] doručena výzva k tomu, aby si vyzvedla písemnost obsahující předvolání k nařízenému jednání, jelikož nebyla žalovaná při doručování poskytovatelem poštovních služeb zastižena. Vzhledem k tomu, že si žalovaná písemnost ve lhůtě 10 dní nevyzvedla, považuje se v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), desátým dnem od zanechání výzvy, tedy dne [datum], za doručenou. Následně byla písemnost obsahující předvolání k jednání vhozena do schránky. Součástí předvolání bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Podle ustanovení § 153b odst. 1, 3 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o.s.ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Ustanovení § 153b o.s.ř. stanoví podmínky, za nichž lze ve věci rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Jednak musí být žalovanému doručena žaloba a předvolání k jednání do vlastních rukou nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, žalobce musí tento postup soudu navrhnout, a dále se nesmí jednat o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Žalované byla žaloba i předvolání k jednání spolu s poučením o možných následcích nedostavení se doručena dne [datum], podmínka doručení těchto dokumentů minimálně 10 dnů přede dnem jednání tak byla splněna. Při jednání zástupkyně žalobkyně soudu navrhla rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. V posuzované věci se jedná o spor z nároku založeného postoupeným závazkem, předmětem řízení jsou tedy subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 641/2005). V projednávané věci se tedy nejedná o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly ze shora uvedeného titulu. Žalovaná se i přes poučení uvedené v předvolání bez omluvy nedostavila k jednání, při němž zástupkyně žalobkyně navrhla soudu rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě, jako z tvrzení nesporných, a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 o.s.ř., a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou, především s právní úpravou spotřebitelského úvěrování. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení, zahrnujících odměnu, stanovenou podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka], sestávající (i.) z částky 4 x [částka] za čtyři provedené úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 písm. a), g), d) a.t. (příprava a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby a účast na jednání soudu), (ii.) z částky 4 x [částka] za čtyři paušální náhrady výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. a (iii.) z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 21 % ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši [částka]. Podle § 157 odst. 3 o.s.ř. je tento rozsudek zjednodušeně odůvodněn, neboť v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.