7 C 109/2020-58 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27. 1. 2020 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 13 066 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 22.6.2005 mu poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 9 960 Kč, celkem tedy 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána k 21.6.2006. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 13 066Kč. Pohledávka byla nejprve postoupena na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova] smlouvou z 19. 6. 2015 a na žalobkyni smlouvou z 24.8.2018 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Dalším návrhem doručeným soudu téhož dne a vedeným pod sp.zn. tohoto soudu 7 C 1213/2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném také jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 9 434 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 9.4.2005 mu poskytla půjčku ve výši 15 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 9 960 Kč, celkem tedy 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána k 8.4.2006. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 9 434 Kč. Pohledávka byla nejprve postoupena na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova] smlouvou z 19. 6. 2015 a na žalobkyni smlouvou z 24.8.2018 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Žalovaný se k doručené žalobě nijak nevyjádřil, tuto odmítl nejprve převzít z důvodu chybějícího překladu do rodného jazyka v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady ES č. 1393/2007 pro doručování soudních a mimosoudních písemností v občanských a obchodních věcech. Obě řízení byla spojena ke společnému projednání usnesením ze dne 9.2.2021 č.j. 7 C 123/2020-22, které nabylo právní moci dne 16.4.2021 dle § 112 o.s.ř. Současně byly obě žaloby přetlumočeny do slovenštiny a žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 16.4.2021 spolu s předvoláním k jednání na den 25.5.2021. K tomuto jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný nedostavil bez přechozí omluvy. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s. ř. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byly uzavřeny ve dnech 9.4.2005 a 22.6.2005 dvě totožné smlouvy so půjčce, na jejímž základě poskytla společnost žalovanému částku 2x 15 000 Kč, které v hotovosti převzal, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 2x 9 960 Kč, celkem tedy 2x 24 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly výslovně uvedeny smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy. Podle jejich článku 5 se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedených smluv včetně smluvních podmínek. Mezi společností [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] byla dne 19.6.2015 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byly i pohledávky z obou smluv za žalovaným. [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila tyto pohledávku dále na žalobkyni smlouvou z 24.8.2018. Žalovaný byl dopisy z 25.6.2015 a 17.9.2018 vyrozuměn o postoupení pohledávek na přechodného věřitele a posléze žalobkyni. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložených citovaných smluv a oznámení. Současně nebyly naopak prokázány jiné úhrady žalovaného. Soud posoudil předmětný spor dle níže citovaných ustanovení. Podle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obč. zák.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně v celém rozsahu. Smlouvami o půjčce se právní předchůdce žalobkyně jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 2x 15 000 Kč. Mezi nimi tak došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů účinném v době uzavření smlouvy. Žalovaný peněžní prostředky převzal při podpisu obou smluv, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobce doložil aktivní legitimaci k žalobě na základě postupných postoupení pohledávky a jejím oznámení v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9.12.2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, na jejímž základě žalobce vstoupil do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. (účinného v době postoupení). Součástí jejich ujednání byla také úhrada poplatku za poskytnutí obou půjček ve výši 2x 9 960 Kč, který však nebyl předmětem ani jedné žaloby spojené ke společnému projednání, tudíž se soud jeho povahou a platností nezabýval. I kdyby žalovaný převzal obě plnění dle neplatné smlouvy, je povinen vrátit poskytnutou jistinu minimálně dle principu vydání bezdůvodného obohacení dle tehdy účinného ustanovení § 451 a násl. obč. zák., což neučinil, respektive v tomto řízení netvrdil ani neprokázal. Soud proto uložil žalovanému k úhradě obě požadované jistiny v částkách 9 434 Kč a 13 066 Kč v obou případech spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši dle nař. vl. 142/1994 Sb. ode dne uvedeného v žalobě, když prodlení nastalo již dříve, nejpozději následující den po splatnosti půjčky. O nákladech řízení soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle principu plného úspěchu žalobkyně. Její náklady sestávají v řízení ve věci sp.zn. 7 C 109/2020 z částky 800 Kč za soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem požadované 2,5 úkonů (sepis žaloby, předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 220,50 Kč Celkem částku 2 071 Kč. V řízení sp.zn. 7 C 123/2020 činí soudní poplatek 400 Kč a odměna za zastoupení částku 200 Kč za 1 úkon právní služby dle shodného právního předpisu, celkem požadované 2,5 úkonů (sepis žaloby, předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o DPH v částce 168 Kč, celkem částku 1 368 Kč a za obě spojená řízení 3 439 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v