7 C 267/2021-31 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 234 573 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila s odkazem na skutečnost, že žalovaný řádně a včas nezaplatil nájemné a související poplatky za užívání bytu [číslo] na adrese [adresa]. Dle § 114b odst. 1,2 a odst. 5 o. s. ř. lze žalovanému, mj. i v případě, je-li ve věci rozhodováno elektronickým platebním rozkazem, uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Lhůta k vyjádření počíná, v případě je-li obsažena v elektronickém platebním rozkazu, plynout až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu. Jestliže se pak žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě, jež nesmí být kratší než 30 dnů, soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. Podle § 153a o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Domáhá-li se žalobkyně zaplacení pohledávky založené z titulu nájmu bytu, nelze takový spor bez dalšího považovat ani za bezdůvodné uplatňování práva, ani za zcela jednoduchou věc, jejíž povaha by nevyžadovala přípravu jednání s využitím postupu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci soud, v rámci elektronického platebního rozkazu [číslo jednací] ze dne 30. 7. 2021, žalovaného, v souladu s § 114b odst. 1 o. s. ř. vyzval, aby se ve 30 denní lhůtě od uplynutí lhůty k podání odporu vyjádřil k žalobě s tím, že ve vyjádření je třeba vylíčit rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojit listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označit důkazy k prokázání svých tvrzení. V tomto elektronickém platebním rozkazu, k němuž byla přiložena i žaloba, byl také žalovaný poučen, že pokud se bez vážného důvodu ve shora uvedené lhůtě nevyjádří, nebo ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Na zaslaný elektronický platební rozkaz, doručený k 9. 8. 2021, žalovaný reagoval sdělením ze dne 23. 8. 2021. V jeho rámci uvedl, že proti elektronickému platebnímu rozkazu podává odpor a k žalobě samotné se vyjádří do 30 dnů. Následně však již žalovaný žádné vyjádření nepodal, přičemž lhůta stanovená k vyjádření k 24. 9. 2021 uplynula. Žalovaný na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě neuvedl žádné skutečnosti, které by byly způsobilé k obraně proti žalobě, a nenavrhl ani žádné důkazy. Ve smyslu § 114b) odst. 5 o. s. ř. tak nastala fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto dospěl k závěru, že o návrhu žalobkyně lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném právním poměru, jehož úprava je již podle jeho povahy (a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu) dána plně do dispozice účastníků tohoto právního poměru. V daném případě se tedy jedná o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 a § 99 odst. 1, 2 o. s. ř.). Soud proto žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 9 384 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení advokátem dle č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní pomoci po 9 260 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) cit. vyhl. (převzetí věci a sepis žaloby a předžalobní výzvy) a náhradu hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky, to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., navýšeno o náhradu za DPH ve výši 21 %, jejíž je zástupce žalobkyně plátcem. Lhůta plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní a místo plnění náhrady nákladů bylo soudem určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je, ve smyslu § 157 odst. 3 o. s. ř., zjednodušeně odůvodněn, neboť dle příslušné zákonné úpravy soud v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede toliko předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro uznání pak lze, ve smyslu § 153a odst. 4 o. s. ř., vydat, aniž by muselo být nařízeno jednání.