8 C 200/2021-57 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 542,01 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 16.12.2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet a současně mu na jeho žádost umožnil čerpat kontokorentní úvěr na tomto účtu. Žalovaný vyčerpal celkem 8 810,72 Kč, které dosud nesplatil. Původní věřitel úvěr zesplatnil ke dni 30.10.2018. Dlužný úrok činí 731,29 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 16.6.2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podáním ze dne 2.11.2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 731,29 Kč. V této části bylo řízení zastaveno. Předmětem sporu tak zůstává částka 8 810,72 Kč s příslušenstvím. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 16.12.2016 podepsal žalovaný a původní věřitel listinu označenou jako„ Smlouva o bankovních produktech a službách“, jejímž obsahem je závazek původního věřitele vést pro žalovaného běžný účet. Dne 23.10.2017 podepsali listinu označenou jako„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách“, jejímž obsahem je závazek původního věřitele umožnit žalovanému čerpat kontokorentní úvěr až do výše 10 000 Kč. Součástí smluvního ujednání jsou podmínky, produktové podmínky a sazebník. Ke dni 17.6.2020 činila jistina po splatnosti 8 810,72 Kč. Dopisem ze dne 27.6.2018 bylo žalovanému oznámeno ukončení poskytování kontokorentního úvěru pro porušování smluvních podmínek. Dne 16.6.2020 podepsali žalobkyně a původní věřitel listinu označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ jejímž obsahem je dohoda o postoupení souboru pohledávek dle přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.6.2020. Dopisem ze dne 29.6.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), ve spojení s § 2665 o.z. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal peněžní prostředky, přičemž nesplacená část jistiny ke dni 17.6.2020 činila 8 810,72 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku cokoliv zaplatil. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1895 odst. 1 o.z., přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že poskytování kontokorentu bylo zrušeno dopisem ze dne 27.6.2018, je zřejmé, že žalovaný byl ke dni 30.10.2018 již v prodlení s placením úvěru. Porot soud vyhověl žalobě v celém rozsahu, tedy i co do požadovaného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 542,01 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.