10 C 140/2022-44 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, postoupeného nadepsanému soudu 24. 5. 2022, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (24 Kč) a přirážky (1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovaným prostředkem hromadné dopravy, spočívajícím v jízdě bez platného jízdního dokladu dne 1. 6. 2021. V rámci odporu, podaného 20. 12. 2021, žalovaný sdělil, že uplatněný nárok neuznává, neboť si dne 1. 6. 2021 zakoupil SMS jízdenku, která mu však nebyla doručena. Proto si následně nechal od přítelkyně přeposlat další SMS jízdenku, která však při revizi jízdenek nebyla akceptována jako platná. S tím, že nedoručení SMS jízdenky reklamoval, avšak reklamace nebyla nijak vyřízena. Obdobnou argumentaci žalovaný uplatnila též v řízení před soudem, při jednání dne 14. 10. 2021, a byl v této souvislosti vyzván, aby doložil, že SMS jízdenku koupil. K jednání dne 18. 11. 2022 se pak již žalovaný ani zástupce žalobkyně nedostavili. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 1. 6. 2021 v lince metra [anonymizováno] provozované žalobkyní, neprokázal platným elektronickým jízdním dokladem (šlo o přeposlanou SMS jízdenku), přičemž o provedené kontrole byl sepsán zápis [číslo]. Totožnost žalovaného byla při kontrole ověřována z jeho občanského průkazu a žalovaný zápis o kontrole podepsal. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč s tím, že mj. i v případě úspěšné reklamace lze, ve smyslu čl. 3 -bodu 26„ Smluvních přepravních podmínek“, přirážku snížit. Dle čl. 3 - bodu 22„ Smluvních přepravních podmínek“ pak je neplatnou mj. i taková SMS jízdenka, která byla pořízena jiným způsobem, než z [anonymizována dvě slova], resp. jízdenka, která byla pozměněna, upravena či zkopírována. V zápisu o provedené kontrole pak byl žalovaný mj. poučen, že v případě, splatí-li předepsané plnění na místě či ve lhůtě 15 dnů, činí výše přirážky 800 Kč Cena základní, půlhodinové pásmové jízdenky, činila dle t. č. účinného tarifu žalobkyně 24 Kč. Žalovaný pak ve dne 29. 6. 2021, cestou e-mailu, potvrzeného žalobkyní, uplatnil u žalobkyně reklamaci nedodané, byť zaplacené SMS jízdenky. A to poté, co e-mailem ze dne 7. 6. 2021 odmítl přirážku platit. S tím, že žalobkyně e-mailem ze dne 15. 7. 2021 reklamaci odmítla a stran neodeslání SMS jízdenky žalovaného odkázala na telefonního operátora. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné i přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jdoucím z částky 1 524 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, neboť splatnost nárokovaného plnění byla stanovena k 1. 6. 2021, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění ve zkrácené lhůtě 15 dnů od data kontroly, a plnit tak s nižší přirážkou. Procesní obranu žalovaného pak soud shledal neprokázanou. Žalovaný byl vyzván, aby doložil, že zaplatil za SMS jízdenku a byly tak splněny alespoň podmínky pro reklamaci u operátora (resp. související redukci přirážky), realizujícího prodej SMS jízdenek. Žalovaný však, navzdory výzvě soudu, nepředložil ničeho a k dalšímu soudnímu jednání, konanému dne 18. 11. 2022, se, ač řádně předvolán a při zachování 10 denní lhůty k přípravě, bez omluvy nedostavil, v důsledku čehož mu již nemohla být poskytnuta řádná výzva k doplnění důkazů dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010). Za daného stavu tak lze uzavřít, že žalovaný stran své procesní obrany neunesl tzv. důkazní břemeno a tuto bylo na místě vyhodnotit jako nedůvodnou. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl formou podání ze dne 18. 11. 2021 zástupcem žalobkyně vyzván k dobrovolnému uhrazení vzniknuvšího dluhu, uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady, zahrnující částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny jejího zástupce za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč, zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Dále žalobkyni náleží právo na náhradu hotových výdajů jejího zástupce za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše, ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem výše náhrady přiznané žalobkyni činí 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.