10 C 191/2022-46 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobou, postoupenou nadepsanému soudu k projednání dne 22. 6. 2022 (podanou k 11. 4. 2022 u [název soudu]), doplněnou podáními ze dnů 17. 8. 2022 a 24. 8. 2022, se žalobkyně vůči žalované domáhala, aby tato, počínaje od 1. 2. 2022, k rukám žalobkyně, na výživu své nezaopatřené dcery, [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], počala vždy k 20. dni v měsíci přispívat částkou 2 000 Kč. S tím, že částku dlužného výživného by žalovaná byla případně povinna zaplatit formou měsíčních splátek splatných spolu s výživným a ve výši stanovené soudem. Takto uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila s odkazem na skutečnost, že byl nezaopatřené [jméno], počínaje od 1. 2. 2022, přiznán zaopatřovací příspěvek ve výši 7 070 Kč měsíčně, vyplácený z veřejných prostředků, který by měl být, byť alespoň z části, sanován příspěvkem matky, z titulu její zákonné vyživovací povinnosti. Stran výpočtu navrhovaného výživného žalobkyně, s výhradou nutnosti učinit případný dotaz přímo na žalovanou, sdělila, že tuto, s přihlédnutím k výdělkovým možnostem žalované, disponující základním vzděláním a v minulosti opakovaně zaměstnané na nižších dělnických profesích, bez podrobnějších informací odvodila od aktuální výše tzv. minimální mzdy (t. č. 16 200 Kč). Dále také žalobkyně při stanovení výše výživného vzala v úvahu, že žalovaná t. č. nebyla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání (naposledy byla žalovaná k 24. 10. 2021 sankčně vyřazena) a neprocházela ani evidencemi osob pobírajících dávky sociální podpory. 2. Žalobkyně se z jednání ve věci samé omluvila. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila. Byť jí bylo předvolání k 11. 11. 2022, po provedení místního šetření, řádně doručeno poté, co si jej, navzdory zanechání výzvy k vyzvednutí (zanechané v místě trvalého pobytu), v desetidenní úložní lhůtě nepřevzala. O aktu doručení bylo na úřední desce soudu vyvěšeno oznámení. Žaloba byla žalované doručena obdobným způsobem, dne 6. 6. 2022. 3. Soud provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o. s. ř., jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, hodnotil níže uvedené důkazy: 4. Rozsudkem nadepsaného soudu č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 26. 3. 2012, byla nezaopatřená [jméno] svěřena do pěstounské péče [jméno] [příjmení] (výrok I.), jíž nadepsaný soud zároveň, jako opatrovníka, za nezaopatřenou [jméno] pověřil k podání a vyřizování žádosti o přiznání sirotčího důchodu (výrok IV.). Žalovanou naopak nadepsaný soud v rodičovské odpovědnosti, co do oprávnění podat a vyřizovat žádost o přiznání sirotčího důchodu za nezaopatřenou [jméno], omezil (výrok III.). 5. Na základě žádosti, podané u žalobkyně na formuláři označeném jako„ Žádost o zaopatřovací příspěvek opakující se“, datovaném k 9. 2. 2022, přiznala žalobkyně, cestou soudu předloženého rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 1. 3. 2022, shora jmenované [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození],„ zaopatřovací příspěvek opakující se“ ve výši 7 070 Kč, a to s účinností ode dne 1. 2. 2022 a s odkazem na § 50b, § 50e a § 50g zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Při výpočtu předmětného příspěvku žalobkyně zohlednila, že byl nezaopatřené [jméno] t. č. vyplácen též důchod ve výši 7 930 Kč, což plátce důchodu, [obec] správa sociálního zabezpečení, potvrdila oznámením ze dne 19. 1. 2022. 6. [příjmení] [jméno] pak byla, z titulu rozhodnutí č. j. [spisová značka] ze dne 1. 2. 2022, přijata do druhého ročníku tříletého učebního oboru„ Kadeřník“ na Střední odborné škole a středním odborném učilišti [právnická osoba], kde jí byl, dle předloženého potvrzení, datovaného k 24. 1. 2022, vypracován individuální studijní plán. Dle dodatečně vystaveného potvrzení, vypracovaného k 7. 2. 2022, nezaopatřená [jméno] předmětný obor studovala i k naposled uvedenému datu. 7. V soudu předložené evidenci žalobkyně je vedeno celkem 6 záznamů o zaměstnání žalované z období od 1. 10. 2014 do 30. 6. 2017. Délka uvedených pracovně právních poměrů nicméně nikdy nepřesáhla dobu 3 měsíců. Jednalo se zaměstnání na pozicích„ obsluha strojů a zařízení, montéři“ - 2 x,„ manipulační dělníci ve výrobě“ a„ pomocní a nekvalifikovaní pracovníci“ - 3 x. V téže evidenci je také zaznamenáno, že byla žalovaná, disponující toliko základním vzděláním a netrpící žádnými evidovanými zdravotními omezeními, v období od 3. 6. 2008 do 24. 10. 2021 celkem 7 x registrována jako„ uchazeč o zaměstnání“. Naposledy žalobkyně žalovanou v evidenci„ uchazečů o zaměstnání“ vedla v období od 28. 4. 2021 do 24. 10. 2021, o čemž vystavila písemné potvrzení ze dne 24. 8. 2022. Z evidence„ uchazečů o zaměstnání“ byla žalovaná k 24. 10. 2022, na základě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 22. 12. 2021, sankčně vyloučena z důvodu maření součinnosti se žalobkyní. 8. Okresní správa sociálního zabezpečení Nymburk vystavila potvrzení datované k 1. 9. 2022, v němž shrnula, že žalovaná t. č. nepobírala žádný důchod či dávky nemocenského pojištění a nebyla ani vedena v evidencích zaměstnanců, zaměstnavatelů či osob samostatně výdělečně činných. Žalobkyně pak cestou zprávy ze dne 2. 9. 2022 sdělila, že žalované t. č. nebyly vyplaceny ani dávky státní sociální podpory. 9. Podle § 910 odst. 1 a 2 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. 10. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle § 913 odst. 1 a 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 12. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 13. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. 14. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 15. Podle § 961 odst. 2 o. z. náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným. 16. Při právním hodnocení projednávané věci vzal soud v úvahu, že byl nezaopatřené [jméno], ve smyslu § 961 odst. 2 o. z., přiznán„ zaopatřovací příspěvek opakující se“. S tím, že t. č. nezaopatřená, byť již zletilá [jméno] dosud studuje na středním odborném učilišti, kde se připravuje na výkon své budoucí profese, v důsledku čehož, ve smyslu § 911 o. z., přirozeně nemá prostor pro zajištění pravidelných příjmů, jež jsou ostatně právě z tohoto důvodu aktuálně nahrazeny důchodem a již shora označeným příspěvkem. S ohledem skutečnost, kdy výživu nezaopatřené [jméno] t. č. v plném rozsahu pokrývají plnění z veřejných prostředků, tedy byly založeny podmínky pro to, aby matka nezaopatřené [jméno], žalovaná, jakožto osoba zatížená zákonnou vyživovací povinností, ve smyslu § 910 odst. 1 a 2 o. z., počala výživné, resp. příspěvek na výživu platit k rukám žalobkyně, na níž nárok na výživné přešel. 17. Výši výživného, jež dosud nebyla stanovena, soud, ve shodě se závěry žalobkyně, stanovil, ve smyslu § 921 odst. 1 o. z., částkou 2 000 Kč měsíčně splatnou vždy k 20. dni v měsíci. Přičemž, jako referenční rámec pro určení výživného soud využil, de facto ve prospěch žalované, částku tzv. minimální mzdy, a to v mezích tzv. potenciality příjmů, ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. (obdobně viz např. závěry nálezu nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1356/16-2 ze dne 12. 9. 2016, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod [číslo] USn.). V tomto směru vycházel soud ze zjištění, že žalovaná nepobírá žádné sociální dávky či důchody, není co do pracovní způsobilosti nijak zdravotně omezena, má toliko základní vzdělání a i v minulosti vykonávala výlučně nekvalifikované dělnické profese, jejichž výkon je obvykle honorován relativně nízkými mzdami, pohybujícími se právě na hranici tzv. minimální mzdy. K vydání rozhodnutí o stanovení výživného pak soud přistoupil i s vědomím, že o aktuálních majetkových a osobních poměrech žalované nebyly, vyjma poznatků z úředních evidencí, zjištěny bližší informace, zejména pak informace potenciálně zpochybňující pracovní způsobilost žalované či informace týkající se případných specifických potřeb či výdajů žalované. Tento pomyslný informační deficit nicméně nebyl založen vadami žaloby ani nedostatkem součinnosti ze strany žalobkyně (srovnej závěry z bodu [číslo] nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1261/15, 13. 10. 2016, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod [číslo] USn.), ale pouze a výlučně naprostou procesní pasivitou žalované, kterou přirozeně nelze klást k tíži žalobkyně