10 C 345/2021-18 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeného nadepsanému soudu dne 1. 10. 2021, vůči žalovanému domáhala zaplacení neuhrazeného jízdného (21 Kč) a přirážky (1 000 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě dopravním prostředkem provozovaným společností [právnická osoba] (dále postupitel I.), přičemž tato pohledávka byla následně, prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen postupitel II.) postoupena žalobkyni. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], a jí iniciované řízení má tedy charakter řízení tzv. s cizím prvkem. V souvislosti s nabytím nárokované pohledávky si však žalobkyně s postupitelem II., cestou ujednání č. III. odst. 5 a 6 ze„ Smlouvy o postoupení pohledávek datované k 13. 6. 2019“, ujednaly, že se režim postoupení, jakož i režim postupovaných pohledávek (založených ostatně v plném rozsahu dle českého právního řádu bez přítomnosti tzv. cizího prvku), řídí právním řádem České republiky. Pravomoc nadepsaného soudu k projednání uplatněného nároku je dána s ohledem na místo bydliště žalovaného. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v rámci kontroly, provedené dne 6. 11. 2018 ve vlaku [číslo] provozovaném na trase [obec] - [obec] postupitelem I., neprokázal platným jízdním dokladem. O provedené kontrole bylo vystaveno potvrzení [číslo] („ Potvrzení o nedodržení SPPO“), jež žalovaný podepsal. V návaznosti na sepsání předmětného potvrzení pak vlakvedoucí, (jméno nečitelné), v dokumentu, označeném jako„ Oznámení o závadách“, datovaném k 6. 11. 2018, popsal průběh provedené kontroly, přičemž poukázal na skutečnost, že žalovaný při kontrole nepředložil občanský průkaz, jeho totožnost nicméně byla ověřována, a to za přítomnosti asistenta policie [číslo]. Za jízdu bez platného jízdního dokladu postupitel I., v souladu se svým tarifem, v t. č. účinném znění, žalovanému naúčtoval jednak jízdné (21 Kč), odpovídající tarifní hodnotě trasy [obec] - [obec], a dále též přirážku 1 000 Kč, jejíž výši mohl žalovaný snížit na 400 Kč v případě, pokud by předepsané plnění zaplatil již při kontrole, případně ve zkrácené lhůtě. Žalovaný nicméně předepsané plnění nesplatil a postupitel I. následně právo na jeho úhradu, za podmínek„ Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek“ [číslo] převedl na postupitele II, který poté právo na zaplacení nárokovaného plnění, označeného v „ Seznamu postoupených pohledávek“, jako pohledávka [číslo] oproti podpisu„ Smlouvy o postoupení souboru pohledávek“, datované k 27. 2. 2020, převedl na žalobkyni. Soud kvalifikoval projednávaný případ dle § 2052 o. z., dle § 2550 a násl. o. z., zejména s odkazem na § 2578 o. z., dále dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředek hromadné dopravy provozovaný postupitelem I., aniž by se prokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto byl povinen zaplatit postupiteli I. jízdné (21 Kč) i přirážku k jízdnému (1 000 Kč) dle příslušného tarifu, jako tzv. penále (obdobně viz nález Ústavního soudu publikovaný jako [číslo] Sb.), to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb, jdoucím z částky 1 021 Kč od 7. 11. 2018 do zaplacení, neboť splatnost zde vymezeného plnění byla stanovena k 6. 11. 2018, a žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., k následujícímu datu dostal do prodlení, s tím, že nevyužil možnost splatit předepsané plnění na místě kontroly či ve zkrácené lhůtě, a plnit tak s nižší přirážkou. Žalobkyně pak právo na nárokované plnění, jako pohledávku, nabyla z titulu postoupení celého souboru obdobných pohledávek, ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 1887 o. z., a to od postupitele II., který totožné právo obdobným způsobem nabyl od postupitele I. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost nahradit v řízení úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně sice nedoložila, zda byla jí předložená předžalobní výzva žalovanému, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., řádně zaslána, neboť řádný doklad o odeslání nebyl doložen. Zároveň však nebylo možné pominout, že žalovaný zůstal po dobu celého řízení nekontaktní, a to i poté, co mu byla doručena žaloba, v důsledku čehož nebylo na místě doklad o odeslání předžalobní výzvy dále vyžadovat (obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 5256/2015 ze dne 2. 5. 2016). Výše náhrady sestává s částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. 5 C 25/2022, 6 C 25/2022, 9 C 10/2022, 12 C 13/2022). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, tedy třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.