10 C 68/2022-20 — Okresní soud v Nymburce

Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne 27. 10. 2021, se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 3 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 613,81 Kč. Předmět uplatněného nároku žalobkyně vymezila tak, že tento vnikl z titulu neuhrazení televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače povinna žalobkyni platit podle zvláštního zákona, a to za období měsíce listopadu 2018 až prosince 2020, neboť byla již od 1. 2. 2012 registrována jako poplatník. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaná formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalované doručena spolu s uvedenou výzvou dne 4. 4. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato byla zásilka vrácena soudu a soud o doručení vyvěsil oznámení na své úřední desce. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se k 1. 2. 2012 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače, jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však v období od ledna roku 2018 do prosince roku 2020 nezaplatila, a celkem tak nebylo zaplaceno 4 780 Kč (35 x 135 Kč + 55 Kč). Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkou datovanou k 8. 3. 2021, jež byla po uplynutí 10 denní lhůty k vyzvednutí, vrácena zpět žalobkyni, neboť si žalovaná předmětnou zásilku, byť jí byla zanechána výzva, nevyzvedla. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZRTP), poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 ZRTP měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 ZRTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 ZRTP nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výš zákonného úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalované, jakožto držiteli televizního přijímače, vznikla v souvislosti se shora citovaným ustanovením § 3 odst. 2 ZRPT povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, neboť žalobkyni, k datům předepsané splatnosti, tj. k 15. dni měsíce následujícího, ve smyslu § 7 odst. 2 ZRTP, neuhradila poplatky za období od ledna roku 2018 do prosince roku 2020, v celkové výši 4 780 Kč, s tím, že cestou žaloby byl uplatněn nárok toliko na zaplacení počínaje od listopadu 2018, v celkové výši 3 510 Kč. Ve vztahu k plnění na dílčí poplatky z uvedeného období se pak žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., ocitla v prodlení a žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 10 ZRTP, vzniklo též právo nárokovat vůči žalované zákonný úrok z prodlení. S tím, že žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení kapitalizovala částkou 613,81 Kč. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto uložil žalované celé nárokované plnění k úhradě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 3 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. K dobrovolné úhradě nárokovaného plnění byla žalovaná před podáním žaloby, ve smyslu § 10 ZRTP, vyzvána přímo žalobkyní. Lhůta k plnění byla soudem určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.