12 C 209/2022-41 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], z jejíhož titulu poskytla žalovanému úvěrový limit v částce 75.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky. Žalovaný postupně čerpal finanční prostředky do výše úvěrového rámce, avšak řádně a včas úvěr nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum] s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 74.981 Kč, na poplatcích částku 250 Kč a na kapitalizovaném úroku částku 6.132,91 Kč, s jejímž zaplacením se dostal do prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, tedy na území členského státu Evropské unie, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Pravomoc zdejšího soudu v projednávané věci vyplývá z čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I. bis), neboť v projednávané věci jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný, jako spotřebitel, má na území České republiky, v obvodu nadepsaného soudu, své bydliště. Rozhodným právem soud určil s přihlédnutím k povaze projednávané věci a místu obvyklého bydliště žalovaného jakožto spotřebitele právní řád České republiky, ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.). 4. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se na základě písemné dohody se žalovaným pro žalovaného zavázala zřídit a vést běžný účet a zároveň vydat platební karty. 5. Ze žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má hlavní a vedlejší pracovní poměr na dobu neurčitou, střední vzdělání s maturitou, bydlí v pronajatém bytě, má průměrný čistý měsíční příjem ve výši 18.000 Kč a vedlejší příjem ve výši [číslo]. 6. Z výpisu z registru CBCB soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] provedla lustraci žalovaného v Bankovním registru klientských informací. 7. Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] a akceptace smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne [datum] dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 75.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit i s úroky ve výši 16,9 % ročně ve splátkách. Žalovaný byl oprávněn opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce, a to prostřednictvím běžného účtu. Součástí smlouvy byly i všeobecné produktové a základní produktové podmínky a sazebník. 8. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním, ověřením a porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně sice zjistila příjem žalovaného, avšak ani netvrdila, že jej jakkoliv ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalobkyně nezjistila a neověřila ani pravidelné výdaje žalovaného např. v souvislosti s bydlením, byť z prohlášení žalovaného učinila zjištění, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě. Této skutečnosti žalobkyně žádnou pozornost evidentně nevěnovala a zcela rezignovala na zjišťování i dalších nezbytných a pravidelně se opakujících výdajů žalovaného. Dále ani skutečnost, v jaké konkrétní výši žalovaný finanční prostředky prostřednictvím běžného účtu skutečně čerpal a v jaké konkrétní výši čerpané finanční prostředky vrátil, nebyla tvrzena. Žalobkyně svoji povinnost tvrzení a důkazní nesplnila ani po poučení, které jí bylo soudem poskytnuto dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti. Výpisy z běžného účtu nelze konkrétní tvrzení žalobkyně nahradit. Tyto listiny mohou sloužit pouze jako důkazy ke konkrétním tvrzením uplatněným v rámci písemných podání žalobkyně či ústních přednesů při jednání. Soud z důvodu absence shora uvedených tvrzení dále nehodnotí skutková zjištění učiněná z předžalobní výzvy, podacího archu, dodejky, výzvy k úhradě a odstoupení od smlouvy a výpisů z účtu. 9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplat