12 C 232/2022-33 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 266.500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 18.928,42 Kč za období od [datum] do [datum] kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11.524,53 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 283.928 Kč od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] z jejíhož titulu poskytla žalovanému úvěr 265.000 Kč, který žalovaný měla i s úroky vrátit v 84 měsíčních splátkách po 6.070,23 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2.700 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnuté plnění nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne [datum] s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 265.000 Kč s jejímž zaplacením se dostal do prodlení dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, potvrzeními z interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 265.000 Kč, které se žalovaný zavázala vrátit i s úroky ve splátkách. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník. 4. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedla ke svým poměrům, že je svobodný, má pracovní poměr na dobu neurčitou, dosáhl základního vzdělání, bydlí v pronajatém bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce u zaměstnavatele [příjmení] – [anonymizována dvě slova], [IČO] činí 16.255 Kč. Dále prohlásil, že příjem v její domácnosti činí 35.000 Kč z jednoho zdroje příjmů. Nezbytné měsíční náklady žalovaný vyčíslil na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč a počet vyživovaných osob 0. Žalovaný měl závazky u žalobkyně ve výši 18.816,73 Kč, 45.307,84 Kč a 197.324,03 Kč, tedy 261.448,60 Kč, které splácel částkou výši 6.851,36 Kč měsíčně 5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému za období od [datum] do [datum] byla vyplácena mzda od [příjmení] - [anonymizována dvě slova], [IČO], v měsících květen a červen 2021 žalovaný hradil nájemné ve výši 12.000 Kč měsíčně. 6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] na úhradu závazků, které měl žalovaný u žalobkyně použila finanční prostředky v částce 261.448,60 Kč a prostředky v částce 3.258,26 Kč a převedla na účet žalovaného. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že bylo žalovanému odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do [datum]. Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne [datum]. 8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě s upozorněním na podání žaloby. 9. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalovaného a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovaným, kromě příjmu žalovaného, ověřila. Přitom již na základě vykázaného příjmu 16.255 Kč čistého měsíčně a skutečnosti, že z běžného účtu žalovaný hradil nájemné ve výši 12.000 Kč měsíčně, žalobkyně musela získat pochybnosti, zda žalovaný bude schopen úvěr ve výši 265.000 Kč splácet splátkami 6.070,23 Kč měsíčně. Žalobkyně při posuzování žádosti dále neprokázala, že by ověřila tvrzení o příjmu domácnosti ve výši 35.000 Kč měsíčně, přestože žalovaný uvedl, že v jeho domácnosti existuje jen jeden zdroj příjmů ve výši 16.225 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv ověřovala solventnost žalovaného a zjišťovala skutečnou výši výdajů žalovaného, když se spokojila s údajem žalovaného o nulových částkách u veškerých výdajů. Zároveň žalobkyně neověřila ani skutečnost, že žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti, například výpisem z Centrální evidence obyvatel, ani nezkoumala závazky žalovaného po splatnosti či existenci exekucí. Žalobkyně byla při ústním jednání, které se konalo dne 26. 10 2022, poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě uplatnil tvrzení v tomto směru a navrhnout k tomuto důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti. Žalobkyně však žádná další tvrzení a důkazní návrhy neuplatnila. 10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2). 13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23