12 C 270/2022-41 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 11.527,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.253,91 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 401,75 Kč od [datum] do [datum], úrokem z ve výši 11,75 % ročně z částky 10.387,40 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10.387,40 Kč od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] z jejíhož titulu poskytla žalovanému úvěrový rámec 10.000 Kč, který žalovaný měl i s úroky vrátit ve splátkách. Žalobkyně s odkazem na historický výpis tvrdila, že žalovaný v období od [datum] do [datum] čerpal celkem částku 13.900 Kč a uhradil pouze částku 6.280,05 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnuté plnění nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne [datum] s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 10.387,40 Kč a na poplatcích částku 1.140 Kč s jejíž zaplacením se dostal do prodlení. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě svých zjištění o obratech na běžném účtu žalovaného, příjem žalovaného zjistila a ověřila z čestného prohlášení a z obratů na běžném účtu, který pro žalovaného vedla. Dále žalobkyně tvrdila, že zjišťovala informace o zadluženosti žalovaného z příslušných registrů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve splátkách ve výši 3 % z čerpané jistiny, minimálně 100 Kč měsíčně k 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník. 4. Ze žádosti o osobní kreditní kartu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl ke svým poměrům, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě, je zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činí 17.000 Kč, žádné děti nevyživuje, jeho náklady na bydlení činí 8.000 Kč měsíčně, pojištění 750 Kč měsíčně a kromě výdajů ve výši 550 Kč měsíčně jiné výdaje nemá. 5. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty soud zjistil, že žalobkyně blíže neuvedeného dne provedla lustraci v bankovních i nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a rejstříku Solus. 6. Z výpisu z externích registrů soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] provedla lustraci žalovaného v registrech BRKI, NRKI, Solus a CBCB, ze kterých nebyly zjištěny žádné závazky žalovaného. 7. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný dne [datum] prohlásil písemně, že jeho příjem činí 17.000 Kč čistého měsíčně za posledních 12 měsíců. 8. Z periodického výpisu soud zjistil, že dne [datum] čerpal žalovaný prostřednictvím kreditní karty převodem na účet částku 10.000 Kč, zůstatek na jeho účtu ke dni [datum] činil - 18.496,21 Kč, ke dni [datum] činil - 20.160 Kč, ke dni [datum] - 20.236 Kč, ke dni [datum] - 20.303,21 Kč, ke dni [datum] - 14.991,54 Kč a ke dni [datum] - 363,39 Kč. Dne [datum] byla žalovanému na účet vyplacena mzda ve výši 14.232 Kč, dne [datum] mzda ve výši 16.341 Kč, dne [datum] mzda ve výši 19.591 Kč, dne 13. 89. 2019 mzda ve výši 17.607 Kč a dne [datum] mzda ve výši 18.182 Kč. 9. Z historického výpisu soud zjistil, že žalobkyně v období od [datum] do [datum] evidovala čerpání žalovaného v celkové částce 13.900 Kč a úhrady v celkové částce 6.280,05 Kč. 10. Z odstoupení ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na porušení podmínek odstupuje od smlouvy o osobní kreditní kartě. Dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím držitele poštovní licence a do jeho dispozice se dostal dne [datum]. 11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě do [datum] s upozorněním na podání žaloby. 12. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalovaného a porovnáním příjmů a výdajů žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalovaného a výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv zjistila a ověřila pravidelně se opakující běžné výdaje žalovaného. Přitom již na základě svých zjištění pohybech a zůstatcích na běžném účtu žalovaného musela získat pochybnosti, zda žalovaný bude schopen úvěr ve výši 10.000 Kč řádně splácet. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k tomuto tvrzení důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti. 13. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2). 16. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/4