12 C 345/2021-30 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ve výši 198.646,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.793,98 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 9.980,04 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 202.540,69 Kč od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] z jejíhož titulu poskytla žalované úvěrový rámec 200.000 Kč, který žalovaná měla i s úroky vrátit ve splátkách po 3.200 Kč. Žalovaná v období od [datum] do [datum] čerpala celkem částku 255.886 Kč a uhradila pouze částku 81.286,05 Kč. Žalovaná řádně a včas poskytnuté plnění nesplácela a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne [datum] s tím, že žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 197.746,71 Kč s jejímž zaplacením se dostala do prodlení dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a potvrzením o příjmu žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 200.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit i s úroky ve splátkách po 3.200 Kč měsíčně počínaje [datum] Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a sazebník. 4. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla ke svým poměrům, že je svobodná, má pracovní poměr na dobu neurčitou, dosáhla středního vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, její průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 11.370 Kč. Dále prohlásila, že příjem v její domácnosti činí 32.000 Kč z jednoho zdroje příjmů. Nezbytné měsíční náklady žalovaná vyčíslila na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedla ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedla ve výši 0 Kč a počet vyživovaných osob 0. 5. Z potvrzení o příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] potvrdil, že žalovaná je u nich zaměstnána na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou a průměrný měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce před datem vydání potvrzení činil částku 11.370 Kč. 6. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná v období od [datum] do [datum] čerpala na podkladě úvěrové smlouvy [číslo] finanční prostředky v částce 255.886 Kč a uhradila částku 81.286,05 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že bylo žalované odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 203.440,69 Kč do [datum]. Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne [datum]. 8. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě s upozorněním na podání žaloby. 9. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalované a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalované vycházela z jiných zdrojů než z prohlášení žalované. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovanou, kromě příjmu žalované, ověřila. Přitom již na základě vykázaného příjmu 11.370 Kč čistého měsíčně žalobkyně musela získat pochybnosti, zda žalovaná bude schopna úvěr ve výši 200.000 Kč splácet splátkami 3.200 Kč měsíčně. Žalobkyně při posuzování žádosti dále neprokázala, že by ověřila tvrzení o příjmu domácnosti ve výši 32.000 Kč měsíčně, přestože žalovaná uvedla, že v její domácnosti existuje jen jeden zdroj příjmů ve výši 11.370 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv ověřovala solventnost žalované a zjišťovala skutečnou výši výdajů žalované, když se spokojila s údajem žalované o nulových částkách u veškerých výdajů. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě navrhnout k tomuto tvrzení důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti. 10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2). 13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možnosti spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (2) 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vyk