5 C 314/2022-27 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky 752 Kč s příslušnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že v souvislosti s lékařským vyšetřením provedeným dne [datum], na jehož základě bylo prokázáno užití a přítomnost alkoholu podle zákona č. 65/2017 Sb., O ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, provedeným na základě výzvy Policie ČR, vznikla žalovanému povinnost hradit náklady s tím spojené. Úhrada vynaložených nákladů činí celkem 752 Kč a sestává z částky nákladů za vyšetření ve výši 297 Kč + 390 Kč a za dopravu ve výši 65,49 Kč Náklady tedy celkem 752 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému na adresu trvalého pobytu výzvu k zaplacení těchto nákladů ze dne [datum] se splatností do [datum]. Žalovaný si výzvu nepřevzal. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V řízení se přitom jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle článku 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má své bydliště na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodný je tak právní řád České republiky. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených účastníky ve smyslu § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyjádřil postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. <b>Soud má za prokázaný tento skutkový stav věci:</b> Dne [datum] v 7:20 hodin kontrolovala hlídka PČR OO [obec] v [obec], ulice [ulice] u [adresa], vozidlo tovární značky Ford Transit [anonymizováno], s [registrační značka], které bylo řízeno žalovaným. Žalovaný byl hlídkou PČR po předchozím poučení vyzván k podrobení se orientačnímu testu přístrojem [příjmení] [číslo], na přítomnost alkoholu, která byla pozitivní. Následně byl žalovaný hlídkou PČR vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem krve, kterému se žalovaný dobrovolně podrobil v oblastní nemocnici [obec]. Provedeným rozborem krve bylo zjištěno množství 0,12 g alkoholu. Lékařské vyšetření osoby podezřelé z požití návykové látky bylo vyčísleno jednak fakturou – daňovým dokladem [číslo] [IČO], v částce 297 Kč, jednak fakturou [číslo] za stanovení hladiny alkoholu v krvi ve výši 390 Kč. Doprava žalovaného z obce Poděbrady do [nemocnice] byla provedena dne [datum] služebním vozidlem PČR, r. z. [anonymizováno]. V souvislosti s převozem žalovaného bylo najeto 10 km s počátečním stavem tachometru před vyjetím [číslo] km a konečným stavem tachometru [číslo] km, což představuje náklady ve výši 65,49 Kč Náklady (po zaokrouhlení) tedy celkem 752 Kč (297 + 390 + 65,49). Žalobkyně zaslala žalovanému na adresu trvalého pobytu výzvu k zaplacení těchto nákladů ze dne [datum] se splatností do [datum]. Žalovaný nebyl při doručování písemnosti zastižen, byla mu zanechána výzva a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne [datum]. Žalovaný si výzvu v odběrné lhůtě, tj. 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nepřevzal, zásilka je tedy považována posledním dnem této lhůty za doručenou. Písemnost obsahující výzvu k zaplacení nákladů žalovaný sice nepřevzal, pro právní posouzení je ovšem rozhodující, zda se tato výzva ocitla ve sféře jeho dispozice, což se stalo, neboť výzva byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného. Není tedy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem projevu vůle seznámil, rozhodující je, že měl možnost obsah písemnosti poznat. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil. Podle § 20 odst. 1 písm. b) zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna se podrobit osoba, u které je důvodné podezření, že se požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Podle § 22 odst. 1 citovaného zákona orientační vyšetření provádí příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, strážník obecní policie, příslušník nebo občanský zaměstnanec Vězeňské služby, zaměstnavatel, osoba pověřená kontrolou nebo zdravotnický pracovník. Podle § 24 odst. 3 citovaného zákona náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Podle § 24 odst. odst. 5 citovaného zákona toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve světle citovaných právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení, tedy od [datum]. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (zaslání výzvy a žaloby) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Podle § 2 odst. 3 věta první zák. č. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je od poplatku osvobozena ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) citovaného zákona o soudních poplatcích. Žalovaný je tak dle položky [číslo] bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků povinen zaplatit státu soudní poplatek v částce 1.000 Kč.