7 C 342/2021-18 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 31. 8. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že jde o jízdné vždy v částce 25 Kč a přirážku v částce 1 500 Kč za porušení přepravních podmínek žalovaným při jízdách dne 9. 11. 2020, 1. 2. 2021, 5. 2. 2021, 24. 3. 2021 a 28. 5. 2021, vždy bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a dále zákonný úrok z prodlení. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listin předložených účastníky. Žalovanému byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 3. 1. 2022 na adresu trvalého pobytu náhradním způsobem, ten se k žalobě nijak nevyjádřil. Ze Zápisů o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 9. 11. 2020, [číslo] ze dne 1. 2. 2021, [číslo] ze dne 5. 2. 2021, [číslo] ze dne 24. 3. 2021 a [číslo] ze dne 28. 5. 2021, které žalovaný vždy podepsal, má soud za prokázané, že žalovaný byl v hromadné dopravě provozované žalobkyní podroben přepravní kontrole, neprokázal se jízdním dokladem, byla mu vyúčtována částka 1 525 Kč (tj. jízdné včetně přirážky) a jeho totožnost byla na místě ověřena z [číslo obč. průkazu]. Jedná o následující přepravní kontroly: dne 9. 11. 2020 v 13:52 hodin v místě zastávky„ [anonymizováno]“, dne 1. 2. 2021 v 9:17 hodin v místě zastávky„ Nemocnice Bohunice“, dne 5. 2. 2021 v 9:21 hodin v místě zastávky„ [anonymizováno]“, dne 24. 3. 2021 v 12:47 hodin v místě zastávky„ [anonymizováno]“, dne 28. 5. 2021 v 8:29 hodin v místě zastávky„ [jméno] [příjmení]“. Z předžalobních výzev vzal soud za zjištěné, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky za jízdu bez platného jízdního dokladu. Jedná se o následující výzvy: ze dne 12. 1. 2021 (jízda dne 9. 11. 2020 na lince [anonymizováno], zastávka„ [anonymizováno]“), ze dne 8. 4. 2021 (jízda dne 1. 2. 2021 na lince [anonymizováno], zastávka„ [nemocnice]“ a jízda dne 5. 2. 2021 na lince [anonymizováno], zastávka„ [anonymizováno]“), ze dne 7. 5. 2021 (jízda dne 24. 3. 2021 na lince [anonymizováno], zastávka„ [anonymizováno]“), a ze dne 14. 7. 2021 (jízda dne 28. 5. 2021 na lince [anonymizováno], zastávka„ [jméno] [příjmení]“). Z jednotlivých potvrzení od České pošty, s. p., soud vzal za prokázané, že žalobkyně dne 15. 1. 2021, dne 9. 4. 2021, dne 7. 5. 2021 a dne 16. 7. 2021 předžalobní výzvy zaslala žalovanému na adresu trvalého bydliště. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, vzal soud za zjištěné, že žalovaný na předmětný dluh žalobkyni neuhradil žádnou částku. Částka jízdného odpovídá Tarifu Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje a výše přirážky Smluvním přepravním podmínkám Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Na základě výše uvedeného soud v dané věci učinil skutkový závěr, že žalovaný ve dnech 9. 11. 2020, 1. 2. 2021, 5. 2. 2021, 24. 3. 2021 a 28. 5. 2021 cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní. Na výzvu kontrolního orgánu nepředložil platný jízdní doklad. Jízdné ani přirážku žalovaný neuhradil. Při právním posouzení obsahu ujednání mezi účastníky je nutno postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen„ o. z.“). Dle § 2550 o. z. žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o přepravě osob, ve které se žalobkyně zavázala přepravit žalovaného do místa určení a žalovaný zaplatit jízdné. Dle § 2551 o. z. podrobnosti stanoví přepravní řád. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, je osoba pověřená dopravcem oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách a § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a věřitel po něm může dle § 1969 o. z. vymáhat splnění dluhu a dle § 1970 o. z. také požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví vláda nařízením. Soud má za prokázané, že žalovaný použil ve výše uvedené dny k jízdě prostředky veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní a neprokázal se platným jízdním dokladem. Porušil tak výše uvedená ustanovení právních předpisů a je proto povinen zaplatit žalobkyni k dlužnému jízdnému v částce 25 Kč i přirážku dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč. Žalobkyni vzniklo také právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené shledal soud žalobu plně důvodnou, uložil proto žalovanému povinnost uvedené částky zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému plně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila k uplatňování svého práva. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení advokátem v částce 1 489 Kč, které se stávají z: odměny advokáta v částce 600 Kč (za tři úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé a předžalobní výzva, při odměně 200 Kč za úkon dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů v částce [částka] (za tři úkony při paušální částce 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 189 Kč (sazba 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů dle § 14a odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) Povinnost k jejich úhradě soud uložil žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, a to ve smyslu § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.