7 C 348/2021-78 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2.12.2021 domáhal určení rozhodnutí ve výroku I. Uvedl, že vůči společnosti [právnická osoba] [IČO] disponuje pohledávkou ze smlouvy o úvěru ve výši 18 000 000 Kč, který nebyl do současné doby ani zčásti uhrazen. Společnost dle jeho názoru zkrátila dle § 590 odst. 1 písm. b) o.z. uspokojení této pohledávky uzavřením smlouvy ve výroku I. a tím se vědomě vyhnula případnému uspokojení žalobce jako věřitele. Po doplnění k výzvě soudu uvedl, že pohledávka vznikla ze smlouvy o zápůjčce, nikoliv úvěru, tato byla uzavřena dne 3.1.2008 a jejím předmětem byla částka 16 000 000 Kč, tedy méně než původně tvrzeno. Splatnost nastala 3.1.2022. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Předně namítala neexistenci vykonatelné pohledávky pro úspěch žaloby, neboť dle informací žalované dlužník vůči žalobci ani žádný dluh neměl, nemohl být také naplněn zkracující úmysl dlužníka při uspokojení věřitele. Z účetních závěrek společnosti založených ve veřejně přístupné sbírce listin je patrné, že žádný takový závazek společnost [právnická osoba] neevidovala. Dále v podání z 9.2.2022 poukazovala, že společnost [právnická osoba] [IČO] byla založena dle výpisu obchodního rejstříku až 19.3.2008, tvrzená zápůjčka měla být poskytnuta takřka 2 měsíce předtím dosud neexistující společnosti. Měla za to, že podpis [jméno] [příjmení] na smlouvě o zápůjčce není jeho podpisem a nápadně se podobá jeho podpisu na smlouvě o převodu obchodního podílu z 5.11.2018. K smlouvě o zápůjčce namítala, že tato měla být sjednána za účinnosti občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb., přesto je v ní citován z.č. 89/2012 Sb., jenž ještě 4 roky neexistoval, a chybělo 6 let do jeho účinnosti. 3. Žalobce dále navrhoval přerušení řízení a odročení jíž nařízeného jednání s odůvodněním, že návrhem uplatněným u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 8.2.2022 se domáhá po společnosti [právnická osoba] zaplacení zápůjčky. Soud oběma návrhům jako nedůvodným nevyhověl, návrh na přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm.c) o.s.ř. zamítl při jednání ve věci samé dne 11.2.2022 viz také odůvodnění níže. 4. Mezi účastníky nebylo sporu a soud vzal tato tvrzení dle § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá a nevedl k těmto dokazování, že společnost [právnická osoba] [IČO] převedla smlouvou ze dne 8.9.2020 na žalovanou vlastnické právo k nemovitostem specifikovaných ve výroku I. rozsudku. 5. Z důkazů předložených žalobcem, a to smlouvy o zápůjčce doložené toliko elektronicky ve formátu, jež není možné ověřit, soud zjistil, že tato je označená návětím„ Smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník,“ a datována 3.1.2008, na jejímž základě měl žalobce jako zapůjčitel poskytnout společnosti [právnická osoba] [IČO], zastoupené současně žalobcem jako jednatelem částku 16 000 000 Kč. Tato měla být vyplacena před podpisem smlouvy a vrácena se splatností 14 let. Za společnost měl smlouvu podepsat [celé jméno žalobce], ale podpis se od jeho podpisu jako zapůjčitele na první pohled liší. 6. Jiné skutečnosti soud nepovažoval pro daný spor za podstatné a další důkazy včetně žádosti žalobce o jejich doplnění v další lhůtě soud zamítl. 7. Po právní stránce vycházel z níže uvedených ustanovení z. č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen o.z., účinného od 1.1.2014. 8. Podle § 589 odst. 1 o.z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 tohoto paragrafu neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). 9. Podle § 590 odst. 1 písm. b) o.z. se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit. 10. Soud po zhodnocení výše uvedených tvrzení a jejich posouzení dle předpisů výše žalobu zamítl v celém rozsahu. V daném případě uplatnil žalobu cizí státní příslušník, občan Ruské federace, soud proto předně řešil otázku pravomoci k rozhodnutí této věci s přítomným cizím prvkem a užití rozhodného práva. Pravomoc českých soudů se odvíjí od polohy nemovitostí, které jsou předmětem smlouvy, jejíž neúčinnosti se žalobce domáhá, dle ust. článku 37 věta druhá dvoustranné mezinárodní smlouvy mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12.8.1982, publikované jako vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 95/1983 Sb. Dle shodného článku a určovatele se užije i právní řád, tedy výše citovaný zákon. 11. Pro úspěch uplatněné žaloby chybí základní předpoklad, kterým je dle ust. § 589 odst. 1 o.z. vykonatelná pohledávka, tedy pohledávka, postavená v řádném nalézacím řízení najisto a která je exekučním titulem jako podklad k vymáhání. Ačkoliv dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.1.2017 pod sp.zn. 21 Cdo 3914/2016, postačí, je-li pohledávka vykonatelná v době vydání soudního rozhodnutí, ani tato skutečnost naplněna nebyla. Vzhledem k celkovým pochybnostem k postupu žalobce a zásadním nesrovnalostem již ve znění smlouvy o zápůjčce, která měla být tímto vymahatelným titulem, zejména citací ustanovení § 2390 o.z., právního předpisu, který v roce 2008 ještě neexistoval a byl účinný až za 6 let, dále podpisu smlouvy v době, kdy strana vypůjčitele neexistovala a nebyl ani jednatel, který by tuto podepsal, zejména však ustanovení § 593 o.z. o dovolání se neúčinnosti výhradou, nepřipustil soud ani přerušení tohoto řízení do doby, než žalobce tuto tvrzenou pohledávku vysoudí. Z důvodů neexistence vykonatelné pohledávky soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Současně soud podotýká, že pochybnostmi o smlouvě o zápůjčce se blíže pro potřeby tohoto řízení nezajímal, žalobce na výzvy soudu ani originál této dohody nepředložil, neměl za dostatečný podklad pro její případné předání orgánům činným v trestním řízení, což však může učinit i žalovaná. 12. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, soud tedy zároveň ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. při rozhodování o nákladech tohoto řízení uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit jí náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení žalované advokátem za 5 úkonů právní služby dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) – převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a podání ve věci z 11.2.2022, účast na 1 jednání, nahlížení do spisu z 3.2.2022 v částce po 3 100 Kč (soud nevycházel oproti účtovaným nákladům z hodnoty nemovitých věcí dle smlouvy před takřka rokem a půl vzhledem k úpravě citovaného ustanovení a časovému odstupu), náhrady hotových výdajů 5x300Kč dle § 13 odst. 3 AT. Na cestovném soud přiznal účtované jízdné za cestu k jednání soudu a nahlížení do spisu [značka automobilu] ve vzdálenosti 2x2x84 km z [obec] do [obec] a zpět podle vyhlášky č. 511/2021Sb. v částce 1 213 Kč za 1 jízdu tam i zpět, dále náhradu za ztrátu času 12 půlhodin po 100 Kč za čas strávený na těchto cestách. Celkem v částce 20 626 Kč. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.