7 C 35/2022-25 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 19. 11. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky a úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 12.3. 2020 mu poskytla finanční prostředky v částce 3 000 Kč. Tuto částku žalovaný obdržel na jím uvedený bankovní účet a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem 3 204,60 Kč, což neučinil. Dosud poskytl toliko 4,33 Kč. Žalobkyně požaduje mimo jistiny úvěru 3 000 Kč, nesplacený poplatek 3 200,27 Kč, smluvní úrok úvěru 1 423,56 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období 11.4.2020 23.5.2021 v částce 399,58 Kč a dále do zaplacení, náklady vymožení pohledávky 785 Kč a náklady mimosmluvního vymáhání 762 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 19.7.2021 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen. Žalovaný se k žalobě doručené dne 7.3.2021 nijak nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žalobkyně v podání z 8.3.2022 vzala zpět žalobu v části uplatněné smluvní pokuty 1500 Kč a kapitalizovaných úroků, poplatku a nákladů vymáhání v částce celkem 5 408,83 Kč. Soud řízení v této části zastavil dle § 96 odst. 2,4 o.s.ř. (výrok II). K omezení žaloby došlo před prvním jednáním, proto nevyžadoval stanovisko žalovaného k tomuto úkonu. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena dne 12.3.2020 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla poskytnout společnost žalovanému částku 3 000 Kč, kterou se zavázal vrátit celkem v částce 6 299,94 Kč do 10.4.2020. Částka mu byla odeslána na účet č. [bankovní účet] téhož dne a vyplacena dle sdělení banky. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 19.7.2021 uzavřena dohoda o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. Ten byl o postoupení vyrozuměn dopisem z [datum]. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části i po částečném omezení žaloby. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému v jeho prospěch úvěr ve výši 3 000 Kč. Mezi nimi by měl být sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. modifikovaném zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), který žalovaný bezhotovostně čerpal v této výši. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne 19.7.2021 a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli ve smyslu § 2 z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaný měl úvěr splatit do cca 1 měsíce. Z listin doložených žalobkyní a její odpovědi k výzvě soudu za účelem doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní vyplývá, že tato nebyla jakkoliv zjišťována. V souladu s ust. § 86 a 87 z.s.ú. ve spojení s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou tímto ustanovením, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou její právní předchůdkyně zabývala a jakkoliv schopnost žalovaného úvěr splatit posuzovala. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo a vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě ani nemohlo dojít. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaný obdržel částku [částka], uhradil dle tvrzení v žalobě 4,33 Kč, je povinen vrátit žalobkyni 2 995,67 Kč. Soud mu tyto uložil zaplatit žalobkyni spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši v třídenní pariční lhůtě od právní moci rozsudku. Současně zamítl zbývající část jistiny 4,33 Kč a z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy další nárok na zaplacení dalších nákladů vymáhání 762 Kč, které nebyly platně sjednány ve smlouvě a tento nárok nemá ani jinou zákonnou oporu, když náklady předžalobní upomínky jsou součástí nákladů tohoto řízení. Po zohlednění částečného omezení žaloby, zamítavého výroku, by procesní neúspěch žalobkyně byl větší než úspěch, současně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud o nákladech řízení rozhodl jako ve výroku IV.