8 C 109/2022-19 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 470 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 17.3.2021. Na základě uvedené smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 25.5.2021. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání. Žalobkyně požaduje tento poplatek pouze do splatnosti úvěru, tj. 4 900 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit sankci za případné prodlení s jakoukoliv splátkou ve výši 500 Kč. S ohledem na to, že žalovaný byl v prodlení s pěti splátkami, požaduje žalobkyně celkem 2 500 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Z listiny označené jako„ Smlouva o podnikatelském úvěru [číslo]“ má soud prokázáno, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit úvěr včetně poplatku ve výši 1 % denně ve lhůtě do 25.5.2021 dnů v pěti pravidelných splátkách. Žalovaný se zavázal zaplatit pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Listina byla žalovaným verifikována dne 17.3.2021 prostřednictvím SMS kódu [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. 5. Z potvrzení o provedené platbě má soud prokázáno, že z účtu č. [bankovní účet] byla na účet žalobkyně připsána 1 Kč dne 3.3.2021 a na stejný účet byla dne 17.3.2021 odeslána částka 7 000 Kč. 6. Z dopisu ze dne 7.6.2021 včetně podacího lístku z téhož dne má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení pohledávky před podáním žaloby. 7. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1968 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku). 9. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě zjištěných skutkových okolností ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek (úrok) ve výši 1 % denně a celou částku vrátit do 25.5.2021. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalobkyni tak právem požaduje po žalovaném částku 7 000 Kč, poplatek ve výši 4 900 Kč (1 % denně z částky 7 000 Kč od 17.3.2021 do 25.5.2021) a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (500 Kč za prodlení s každou z pěti splátek). 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl od 26.5.2021 v prodlení s placením dluhu, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 470 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.