10 C 29/2022-84 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se cestou žaloby, postoupené nadepsanému soudu k projednání k datu 4. 1. 2023, vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jak je tento uveden ve výroku I. rozsudku. Podanou žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nárokované plnění představuje náhradu škody, kterou jí dcera žalovaného způsobila při dopravní nehodě, k níž došlo dne 29. 1. 2020 v [obec], v [anonymizováno] ulici. S tím, že žalovaný, jakožto zákonný zástupce, existenci dluhu, vzniknuvšího z titulu povinnosti nahradit vzniknuvší škodu, co do důvodů i výše uznal cestou prohlášení ze dne 29. 6. 2020. Jeho prostřednictvím zároveň přislíbil uznaný dluh zaplatit, a to formou měsíčních splátek po 5 000 Kč, splatných počínaje od 15. 7. 2020, pod ztrátou jejich výhody v případě nesplacení byť i jediné z nich. Žalovaný však ke sjednanému datu a ani později žádnou z ujednaných splátek nezaplatil. Žalobkyně proto žalovaného, výzvou ze dne 7. 9. 2020, upomenula k zaplacení částky celého uznaného dluhu, žalovaný však ani v dodatečně stanovené lhůtě, do 10. 9. 2020, nezaplatil ničeho. 2. Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s výzvou k vyjádření se stran projednání věci bez jednání dne 13. 2. 2023, oproti vlastnoručnímu podpisu doručenky. K zaslané výzvě a ani k uplatněnému nároku se však žalovaný nevyjádřil. 3. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin: 4. Oproti podpisu listiny, označené jako„ Uznání dluhu“, datované k 29. 6. 2020, žalovaný co do výše 40 000 Kč uznal dluh, jež mu vůči žalobkyni vznikl z titulu dopravní nehody, specifikované s odkazem na spisovou značku řízení, pod nímž předmětnou dopravní nehodu projednával správní orgán. Oproti podpisu též listiny se také žalovaný zavázal, že uznaný dluh splatí formou měsíčních splátek po 5 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje od 15. 7. 2020, pod ztrátou jejich výhody v případě, nebyla-li by byť i jediná splátka k předepsanému termínu zaplacena. 5. K úhradě nárokovaného plnění následně žalovaného vyzval zástupce žalobkyně, upomínkou označenou jako„ výzva k úhradě, předžalobní upomínka dle § 142a o. s. ř.“, datovanou k 3. 9. 2020, v níž byla lhůta k plnění stanovena k 10. 9. 2020. Tuto upomínku žalovaný, dle souběžně předložené dodejky, oproti svému podpisu převzal dne 7. 9. 2020. 6. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 10. Výše zákonného úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Žalovaný k 29. 6. 2020, ve smyslu § 2053 o. z., uznal co do výše i důvodu dluh ve výši 40 000 Kč, jenž mu vznikl vůči žalobkyni z titulu právního poměru odpovědnostního charakteru. Tímto svým jednáním žalovaný založil ve vztahu k vedenému soudnímu řízení vyvratitelnou domněnku existence uznaného dluhu, a to v tom rozsahu, že tento dluh, představující jistinu nárokovaného plnění, trvá. Přičemž žalovaný, ač dostal možnost se k uplatněnému nároku vyjádřit, dřív založenou vyvratitelnou domněnku důkazem o opaku neprolomil. Za daného stavu věci tak soud, při vázanou shora vymezenou domněnkou, shledal nárok na zaplacení částky 40 000 Kč důvodným. Důvodným pak soud, ve smyslu § 1970 o. z., shledal i nárok na příslušenství uplatněného nároku, tedy na zákonný úrok z prodlení jdoucí z nárokované částky od 11. 9. 2020 do zaplacení, neboť se žalovaný, s plněním částky 40 000 Kč, ve smyslu § 1968 o. z., ocitl v prodlení poté, co ve lhůtě k plnění vymezené v předžalobní výzvě, ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., tj. k 10. 9. 2020, nárokovanou částku 40 000 Kč nezaplatil. 12. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně, která byla se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná, a která před podáním žaloby, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., vyzvala žalovaného k dobrovolnému plnění, má právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 600 Kč a náhrada za odměnu zástupce žalobkyně. Odměna za zastupování sestává z částky 2,5 x 2 700 Kč za 2,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy - jako půl úkon, a sepis žaloby), ve smyslu § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále a. t.), a paušální náhrady ve výši 3 x 300 Kč, dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy jde o částku 9 250 Kč. 13. Lhůta k plnění byla soudem ve výrocích I. a II. určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.