12 C 302/2023-29 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 100.878,78 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.419,02 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7.926,28 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108.797,80 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] z jejíhož titulu poskytla žalovanému úvěr 100.000 Kč, který žalovaný měl i s úroky vrátit v měsíčních splátkách po 2.382,89 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnuté plnění nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný dne 23. 11. 2021 s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 265.000 Kč s jejímž zaplacením se dostal do prodlení dne 24. 11. 2021. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, potvrzeními z interních a externích databází a z výpisu z běžného účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2022 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 100.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve splátkách. 4. Ze žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl ke svým poměrům, že je svobodný, má pracovní poměr na dobu neurčitou, dosáhl středního vzdělání, bydlí ve vlastním bytě, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činí 27.306 Kč. Dále prohlásil, že příjem v jeho domácnosti činí 50.000 Kč z jednoho zdroje příjmů. Nezbytné měsíční náklady žalovaný vyčíslil na částku 1.000 Kč, náklady na bydlení 2.000 Kč, srážky ze mzdy uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč a počet vyživovaných osob 0. Žalovaný měl závazky u jiných věřitelů ve výši 61.743 Kč, které splácel částkou výši 1.380 Kč měsíčně 5. Z potvrzení o příjmu soud ze dne 17. 8. 2022 zjistil, že žalovanému za období předcházejících 3 měsíců byla vyplácena průměrná mzda ve výši 27.306 Kč měsíčně. 6. Z výpisu běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 8. 2022 převedla na účet žalovaného finanční prostředky v částce 100.000 Kč a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný uhradil 1. splátku ve výši 654 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 1. 2023 a podacího lístku ze dne 23. 1. 2023 má soud za prokázané, že bylo žalovanému odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 3. 2. 2023. Výzva byla odeslána prostřednictvím držitele poštovní licence dne 23. 1. 2023. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 6. 2023 a podacího archu ze dne 30. 6. 2023 má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě s upozorněním na podání žaloby. 9. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru [číslo] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním a ověřením úplných údajů o poměrech žalovaného a porovnáním příjmů a výdajů žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně při zjišťování poměrů žalovaného vycházela z jiných zdrojů než z potvrzení o příjmu a z prohlášení žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovaným, kromě příjmu žalovaného, jakkoliv ověřila. Žalobkyně při posuzování žádosti dále neprokázala, že by ověřila tvrzení o příjmu domácnosti ve výši 50.000 Kč měsíčně, přestože žalovaný uvedl, že v jeho domácnosti existuje jen jeden zdroj příjmů a ten byl prokázán ve výši 27.306 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by jakkoliv ověřovala solventnost žalovaného a zjišťovala skutečnou výši výdajů žalovaného. Zároveň žalobkyně neověřila ani skutečnost, že žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti, například výpisem z Centrální evidence obyvatel, ani nezkoumala závazky žalovaného po splatnosti či existenci exekucí. Žalobkyně se k jednání, které se konalo dne 19. 12. 2023, nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě uplatnit tvrzení v tomto směru, navrhnout k tomuto důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti. 10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (2). 13. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 18. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně neměla jednoznačné zjištění, že informace žalovaného v žádosti o úvěr jsou pravdivé, přesto nijak dále jejich pravdivost neověřovala. Na základě toho nemohl být učiněn kval