12 C 323/2022-45 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které žalobce vedl pro žalovanou běžný účet. Dále se žalobce zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr, kterým umožnil žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného debetu 5.000 Kč. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Ke dni [datum] činila výše nepovoleného debetu 8.553,26 Kč. Žalovaná na jistině zůstala dlužna částku 8.553,26 Kč, na smluvních poplatcích 1.800 Kč, na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni [datum] částku 246,76 Kč a počínaje [datum] zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.553,26 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná požádala dne [datum] žalobkyni o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 5.000 Kč a zároveň uvedla, že je svobodná, má pracovní poměr na dobu určitou u společnosti [právnická osoba], střední vzdělání, bydlí ve vlastním domě či bytě, má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 16.467 Kč. Nezbytné měsíční náklady vyčíslila na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedla ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedla ve výši 0 Kč, počet vyživovaných osob 0. 4. Z listiny„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjisti, že žalobkyně před podpisem smlouvy měla vědomost o dalších závazcích žalované z titulu smluv o úvěru s tím, že její měsíční splátky činily 3.555,25 Kč. 5. Z listiny„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách…“ a„ Zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru [anonymizováno]“ soud zjistil, že se dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky ve výši úvěrového rámce 5.000 Kč. Žalovaná byla oprávněna opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce. Součástí smlouvy byly i všeobecné produktové a základní produktové podmínky a sazebník. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit průběžným připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu a hradit úroky 24% ročně a v případě nepovoleného přečerpání limitu 29 % ročně. 6. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] žalované na účet docházela platby od [právnická osoba], od ČSSZ jako nemocenské, dále přídavek na dítě od Úřadu práce KP [obec]. Ke dni [datum] činil zůstatek na účtu žalované 117,37 Kč. 7. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že počínaje dnem [datum] žalobkyně na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] na jméno žalované eviduje čerpání úvěru ve výši 8.553,26 Kč. 8. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] dne [datum] evidovala převod částky 8.553,26 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. 9. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to porovnáním příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně sice zjistila příjem žalované, který byl ověřen z výpisu z účtu žalované, ovšem žalobkyně z jeho obsahu navíc musela zjistit, že žalovaná má minimálně jednu vyživovací povinnost, kterou v žádosti o úvěr zamlčela. Žalobkyně ve spojení se skutečností, že žalovaná má další závazky, které splácí částkou cca 3.500 Kč měsíčně, nevyvodila příslušné závěry, tedy o existenci pochybností o schopnosti žalované splácet další dluhy. Žalobkyně měla vzít v úvahu, že žalovaná nedisponuje žádnými finanční i rezervami, což bylo patrné z výpisu z účtu. Těmto zjištěním žalobkyně evidentně žádnou pozornost nevěnovala a zcela rezignovala na zjišťování nezbytných pravidelně se opakujících výdajů žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla nulové částky u veškerých výdajů, což samo o sobě svědčilo o nevěrohodnosti tohoto prohlášení žalované. 10. Skutečnosti, zda, jakým způsobem a kdy v období od [datum] do [datum] žalovaná finanční prostředky z běžného účtu skutečně čerpala a v jaké výši případně uhradila, nebyly tvrzeny. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě tato tvrzení doplnit. 11. Soud z důvodu absence shora uvedených tvrzení další dokazování neprovedl. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ust. 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. po