12 C 349/2022-34 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 66.034 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne [datum] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem 29.514 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2.480 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, uhradila pouze částku 11.580 Kč. K postoupení pohledávek žalobkyni došlo dne [datum] a žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Před podáním žaloby žalobkyně žalované odeslala výzvu k zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že dne [datum] se věřitel a žalovaná písemně dohodli, že věřitel poskytne žalované částku 30.000 Kč, kterou v hotovosti zároveň převzala, což potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zároveň zavázala vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 29.514 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2.480 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. 4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná učinila před uzavřením shora uvedených smluv písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájemním bytě, pracuje na plný úvazek a dosahuje příjmu 21.000 Kč čistého měsíčně. O svých výdajích žalovaná uvedla, že měsíčně splácí částku 1.500 Kč a její další měsíční výdaje činí 14.000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou dle smlouvy [číslo]. 6. Z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení do [datum] a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky. Dopis jí byl dne [datum] odeslán. 7. Z dopisu ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení. Dopis jí byl dne [datum] odeslán. 8. Skutečnost, že žalovaná žalobci poskytla jiná plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovanou tvrzena. 9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a věřitelem byla v uvedených případech uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykláda