12 C 371/2022-62 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 15.424 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce jako věřitel na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne [datum] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem 13.125 Kč v 59 týdenních splátkách po 469 Kč a 1 splátce po 454 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, uhradil pouze částku 21.000 Kč. K postoupení pohledávek žalobkyni došlo dne [datum] a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanému odeslala výzvu k zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a věřitelem [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], a smluvních podmínek soud zjistil, že dne [datum] se věřitel a žalovaný písemně dohodli, že věřitel poskytne žalovanému částku 15.000 Kč, kterou v hotovosti zároveň převzal, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s částkou 13.125 Kč v 59 týdenních splátkách po 469 Kč a 1 splátce po 454 Kč. Splátky byly splatné počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy jsou součástí smlouvy. 4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný učinil před uzavřením shora uvedených smluv písemné prohlášení o svých osobních a majetkových poměrech a o svých příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je svobodná, bydlí v nájemním bytě, pracuje na plný úvazek a dosahuje příjmu 21.543 Kč čistého měsíčně. O svých výdajích žalovaný uvedl, že nehradí žádné splátky zápůjček a jeho další měsíční výdaje činí 5.000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá zápůjčky u jiných společností a má veden bankovní účet. 5. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] a zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě ze dne [datum] věřitel prostřednictvím svědkyně ing. [příjmení] ověřil pracovní smlouvou ze dne [datum] a výplatními páskami za únor a březen 2019. 6. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že tento je vyhotoven dne [datum] s 1 záznamem o exekuci zahájené dne [datum]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným dle smlouvy [číslo]. 8. Z výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván věřitelem k zaplacení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky. Dopis mu byl dne [datum] odeslán. 9. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k okamžitému zaplacení a dopis mu byl dne [datum] odeslán. 10. Z dopisu ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení. Dopis mu byl dne [datum] odeslán. 11. Skutečnost, že žalovaný věřiteli či žalobkyni poskytl jiná plnění, než uváděla žalobkyně, nebyla žalovaným tvrzena. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 21. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a jejím oznámením, a to v souladu s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky z 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Žalobkyně na jejím základě vstoupila do práv věřitele dle § 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 22. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrn