12 C 9/2023-20 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.984 Kč, a to jako nezaplacené jistiny ve výši 12.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.900 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.584 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, přičemž tyto nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím webové stránky [webová adresa] s tím, že splatnost úvěru s úroky nastala dne [datum] a žalovaný nic dosud žalobkyni neuhradil. Úroky z prodlení z dlužné částky žalobkyně požadovala ode dne následujícího po dohodnutém termínu splatnosti. 2. Tvrzení, že se žalobkyně dne [datum] dohodla se žalovaným, že mu poskytne finanční prostředky v částce 10.000 Kč a dne [datum] dalších 2.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do [datum] i s úroky ve výši 3.900 Kč a v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu a náklady s uplatněním pohledávky, nebyla prokázána. Z listiny nazvané Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a Dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] nevyplývá, že projev vůle zachycený v těchto listinách učinil žalovaný. Listiny nejsou žalovaným vlastnoručně podepsány a pakliže účastníci činili projevy vůle za využití prostředků komunikace na dálku, nebylo z obsahu provedených důkazů možné dovodit, že žalovaný skutečně se zněním předložené smlouvy o úvěru vyjádřil souhlas. Žalobkyně v tomto směru důkazní břemeno neunesla, k jednání soudu se nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena o potřebě označení důkazů k prokázání těchto tvrzení a o následcích nesplnění povinnosti důkazní v podobě neúspěchu ve sporu (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). 3. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému částku 12.000 Kč skutečně poskytla, a to bezhotovostním převodem na jeho běžný účet. Žalobkyně dále předžalobní výzvou a podacím archem prokázala, že dne [datum] její zástupkyně sepsala výzvu k plnění žalovanému a stanovila lhůtu k plnění 3 dny od doručení a odeslala ji prostřednictvím držitele poštovní licence dne [datum]. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění soud další provedené důkazy nehodnotí. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle ust. § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 7. Podle § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 8. Podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, zaručeným elektronickým podpisem se rozumí elektronický podpis, který splňuje následující požadavky 1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou, 2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, 3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, 9. Podle § 2991 o. z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o existenci dohody se žalovaným, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně jako úvěrujícího poskytnout žalovanému jako úvěrovanému finanční prostředky v částce 12.000 Kč a závazek žalovaného tyto vrátit v dohodnuté době a zaplatit za to dohodnuté úroky, případně zaplatit smluvní poplatky a smluvní pokutu, bude-li v prodlení s úhradou jistiny. Z obsahu uvedených listin totiž není zřejmá jednoznačná identifikace osoby tyto listiny podepisující. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu. Pouze takový způsob elektronického podpisu je podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jednoznačně spojen s podepisující osobou, a umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, neboť je vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Soud tak neměl za prokázané, že žalovaný prostřednictvím výše uvedených internetových stránek a PIN kódu uvedené listiny podepsal. Soud proto nárok žalobkyně nemohl jako právo na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení dohodnutých úroků ve smyslu ust. § 2395 o. z., modifikované ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Požadavek žalobkyně není proto důvodný, a to co do požadavku na zaplacení částky 3.900 Kč, jehož zaplacení se žalobkyně domáhala jako úroku za poskytnutí jistiny. Pokud se pak týká požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce 4.584 Kč a smluvního poplatku za uplatnění pohledávky ve výši 2.500 Kč, jedná o akcesorické závazky, který jsou závislými na existenci závazku hlavního, v daném případě smlouvy o úvěru. Jestliže žalobkyně vznik tohoto hlavního závazku (smlouvy o úvěru) neprokázala, nemohl být důvodným ani její požadavek na zaplacení smluvní pokuty a smluvního poplatku. Požadavek žalobkyně ve zbývající části, tedy co do částky 12.000 Kč, pak soud posoudil jako právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť žalobkyně prokázala, že se žalovanému skutečně dostalo plnění v této výši. Soudu nebylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí tuto částku nevrátil, neboť opak v řízení nebyl ani tvrzen. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 12.000 Kč se pak stal splatným dnem [datum], neboť tímto dnem uplynula lhůta, kterou dala žalobkyně žalovanému ve smyslu ust. § 1958 o. z. Výzva k plnění se dostala ve smyslu ust. § 573 o. z. do sféry dispozice žalovaného dne [datum]. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od [datum], když od této doby byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu ust. § 1968 o. z. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a. (výrok I.). Soud proto žalobě vyhověl co do plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku požadovaného peněžitého plnění - smluvního úroku, smluvní pokuty, smluvního poplatku a části úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). 11. Soud o náhradě nákladů rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť oba účastníci měli jen částečný úspěch a rozdíl mezi úspěchem každého účastníka byl jen nepatrný. 12. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění náhrady nákladů podle § 149 odst. 1 o.s.ř.