5 C 313/2023-17 — Okresní soud v Nymburce

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný si od něj dne [datum] zapůjčil v hotovosti peněžitou částku ve výši 275.000 Kč. Splatnost zápůjčky byla mezi účastníky dohodnuta nejpozději do [datum]. Svůj závazek žalovaný stvrdil písemným uznáním dluhu ze dne [datum], ve kterém se zavázal dluh vrátit nejpozději do [datum]. Ve sjednané lhůtě však žalovaný svůj dluh žalobci nesplatil. Žalobce proto žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný však na upomínku nijak nereagoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný svůj souhlas vyslovil ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listiny označené jako„ Dloužny upis“ má soud prokázáno, že listina je psána rukou a podle této listiny žalovaný prohlásil a potvrdil, že si dne [datum]„ …půjčuji ot [jméno] [celé jméno žalobce] narozeného [datum] na Ukrajině ….dvěstěsedmdesatpět tisíc korun, 275 000“ s tím, že peníze vrátí do [datum] nejpozději. Pod vlastním textem je uvedeno datum [datum], tiskacím písmem rukou vypsané jméno a příjmení žalovaného a dále psacím písmem připojen podpis žalovaného. Žalovaný rovněž uvedl číslo svého [číslo obč. průkazu]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] má soud prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě částky 275.000 Kč nejpozději do [datum]. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smlouva o zápůjčce má reálnou povahu. Vznik zápůjčky totiž předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky dlužníkovi. Při peněžité zápůjčce pak může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Ve sporu o vrácení zapůjčené částky má tak věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že na základě ní dlužníku poskytl finanční prostředky a že dlužník dluh řádně a včas nezaplatil. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že podle ní bylo dlužníku plněno, spočívá na věřiteli. V posuzované věci žalobce k prokázání svého tvrzení, že žalovanému poskytl zápůjčku, předložil listinu označenou jako„ Dloužny upis“ ze dne [datum] obsahující prohlášení žalovaného o tom, že si uvedeného dne od žalobce zapůjčil částku 275.000 Kč. Uvedenou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Tuto listinu soud pak vyhodnotil jako potvrzení o ústně uzavřené smlouvě o zápůjčce, neboť žalovaný nečinil prohlášení o uznání dluhu, nýbrž o tom, že si„ …půjčuji…“ V projednávané věci tedy soud uzavřel, že dokazování potvrdilo pravdivost skutkových tvrzení žalobce, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle níž žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 275.000 Kč. Současně byla prokázána i dohoda o čase, ve kterém má být zápůjčka vrácena, tj. nejpozději do [datum]. Nebylo naopak prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán. Se zřetelem k uvedeným závěrům proto soud žalobě vyhověl. Soud vyhověl žalobci i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., když období, za něž žalobce úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46.283,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 275.000 Kč sestávající z částky 9.420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29.160 Kč ve výši 6.123,60 Kč.