6 C 218/2023-22 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 25 830,53 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. 2. Žalovaná dne 30. 7. 2021 uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 170 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 22 302 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč nejpozději do 30. 9. 2022. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 30. 7. 2021 společnost se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč spolu s úrokem v pevné výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 170 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč [právnická osoba] dne 30. 7. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). 6. Žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba] dne 23. 8. 2021 částku 2 000 Kč (zjištěno z transakční historie). 7. Žalovaná dne [datum] sdělila společnosti [právnická osoba], že je na mateřské/rodičovské dovolené; pobírá rodičovský příspěvek, výživné ve výši 10 500 Kč; výdaje celkem činí 7 820 Kč (bydlení a energie 1 000 Kč; výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč; srážky ze mzdy, výživné 500 Kč); bydlí u rodičů; je svobodná. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto pole„ jiný doklad“ a doplněno„ rozhodnutí“. Exekučně vymáhané nebo žalované dluhy činí 2 000 Kč, jejich řádné splnění bylo ověřeno výpisem z účtu. (zjištěno ze žádosti o úvěr). 8. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek). 9. [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 2. 2022 na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku). 10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne 28. 3. 2023 k zaplacení dlužné částky do 12. 4. 2023 (zjištěno z výzvy k plnění včetně podacího lístku a plné moci). 11. K důkazu oznámení o postoupení pohledávky soud konstatuje, že k němu nebyla přiložena podací lístek, doručenka ani nic jiného, co by prokazovalo jeho odeslání a doručení, a proto soud tento důkaz nehodnotil. 12. Soud neprovedl důkaz informace o zpracování osobních důvodů, neboť tento nebyl podstatný pro rozhodnutí ve věci. 13. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu: 14. Dne 30. 7. 2021 společnost se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč spolu s úrokem v pevné výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 170 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč [právnická osoba] dne 30. 7. 2021 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. 15. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou. 16. Soud nemá za prokázané, že společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru ověřila příjmy žalované ve výši 10 500 Kč a její výdaje ve výši 7 820 Kč. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalované. Soud nemá za prokázané, že by společnost [právnická osoba] lustrovala žalovanou v jakékoli databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti. <i>Právní hodnocení</i> 17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 20. Mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaném došlo dne 30. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když se společnost [právnická osoba] zavázala přenechat žalované v peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve splátkách spolu s úrokem a úhradami za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště. 21. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. <i>22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>23. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>25. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>26. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>27. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. 29. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 30. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajskéh