7 C 15/2023-77 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 25.8.2022 domáhala po žalované zaplacení částky vymezené ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že původní věřitelka [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], uzavřela prostřednictvím zprostředkovatele [anonymizována tři slova] [země] [anonymizováno], se žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru dne 3.8.2017 a poskytla žalované úvěrový rámec do výše 51 000 Kč, který měla splácet formou měsíčních splátek ve výši 1 700 Kč. Žalovaná úvěr čerpala postupně výběry z bankomatů či bezhotovostními platbami. Neplnila však povinnost úvěr splácet, proto došlo dopisem z 2.8.2022 k zesplatnění. Podle doložených výpisů žalovaná postupně načerpala částku 68 694,25 Kč, uhradila 68 263,90 Kč, jak doplnila v podání z 23.3.2023. Po postoupení pohledávky na žalobkyni částku 13 600 Kč. Současně doplnila k výzvě soudu k otázce zkoumání úvěruschopnosti, že vycházela z údajů získaných od žalované při osobním pohovoru, které so následně ověřovala nahlédnutím do příslušných databází. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že za důvodnou by považovala úhradu jistiny. Do prodlení se však dostala v důsledku nesprávného doručování listin žalobkyní, neboť jí uvedla změnu svého bydliště, tato ji neinformovala o zesplatnění či zbývajícím dluhu. Pokud se snažila dovolat na linku úvěrující, bylo jí sděleno, že u nich již žádný úvěr nemá. Ke svým poměrům v době převzetí závazku uvedla, že v té době již měla s partnerem 2 děti, oba měli nějaké závazky, které společně hradili, bydleli v podnájmu, kde jen holý nájem činil 7 500 Kč měsíčně. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24.3. 2023, k němuž se žalobkyně po předchozí omluvě nedostavila. Nejprve se zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalované (st. přísl. Slovenské republiky) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované vyplývá z článku 7 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa poskytování plnění z předmětné smlouvy v České republice. Užití právního řádu České republiky vyplývá z ujednání smlouvy o úvěru, čl. 107 obchodních podmínek. 4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. 5. [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jednající v ČR prostřednictvím [právnická osoba], pobočka [obec], [IČO], sídlem [adresa] (podepsáno žalovanou) uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele [anonymizována tři slova] [země] [anonymizováno], [IČO] smlouva o vydání a používání kreditní platební karty [anonymizována tři slova], na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 51 000 Kč a prováděním platebních operací z úvěru prostřednictvím kreditní platební karty. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté prostředky v standardních měsíčních splátkách po 1700Kč. Dohodnutá úroková sazba činila 19,20%. 6. Z výpisů z [anonymizována tři slova] za období 7.9. 2017 až 31.1. 2021 soud zjistil že žalovaná postupně z počátečního úvěrového rámce 51 000 Kč od počátku čerpání dne 7.9. 2017 čerpala tyto částky 5 000 Kč, 12 535 Kč, 4 000Kč, 1469 Kč, 5 000 Kč, 2500 Kč, 2985 Kč, 1000 Kč, 865,76 Kč, 3000 Kč, 289,80 Kč, 200,20 Kč, 193 Kč, 309 Kč, 2000 Kč, 1949 Kč, 1000 Kč, 579,70 Kč, 627 Kč, 178,10 Kč, 1221,10 Kč, 2000 Kč, 3 000 Kč, 3000 Kč, 5 000 Kč, 2000 Kč, 951 Kč, 2000 Kč, 389 Kč, 29,35 Kč, 145,97 Kč, 108,88 Kč, 21,6 Kč, 145,97 Kč, 467 Kč, 3x 21,6 Kč, 145,97 Kč, 250 Kč, 203,02 Kč, 21,6 Kč, 19,99 Kč, 23,99 Kč, 1000 Kč (poslední čerpání 21.12. 2018), celkem 67 889,80 Kč. K tomuto jí byly účtovány poplatky za výběr z bankomatu po 45 Kč, správu kartového účtu 25 Kč a základní úrok. Po datu 21.12. 2018 čerpání již možné nebylo. Za dané období bylo uhrazeno 40 splátek po 1700 Kč. 7. V žádosti o aktivaci [anonymizována tři slova] z [datum] žalovaná mimo kontaktních údajů uvedla, že je vdaná, bydlí v podnájmu, má středoškolské vzdělání s maturitou, pracuje u společnosti [právnická osoba] od [číslo] a její příjem činí 18 983 Kč měsíčně. Další výdaje na splátky, hypotéky, leasing apod. uvedla v částce 3 tis.Kč 8. Žalobkyně z údajů o žalované doložila povolení k přechodnému pobytu, 2 výplatní listiny žalované za měsíce 5 a 6/2017 s příjmem 16 899 Kč a 23 607 Kč čistého u zaměstnavatele [právnická osoba], potvrzení tohoto zaměstnavatele o průměrném výdělku žalované za posledních 6 měsíců v částce 18 993 Kč z 4.7. 2017. Dle tohoto potvrzení nebyly ze mzdy sráženy žádné jiné částky. 9. Dále předložila vyjádření ke zkoumané úvěruschopnosti, dle kterého do příjmů žalované byla zahrnuta částka 18 933 Kč, měsíční náklady splátek 3 000 Kč, životní minimum žadatele 3 410 Kč, měsíční náklad v registru 1700 Kč a 2 475 Kč a dospěla k rozdílu příjem –výdaje 11 338 Kč. K zkoumání úvěruschopnosti jiné doklady nedoložila, soudem vzhledem k absenci při jednání zmařila i možnost další výzvy dle § 118a odst. 3 o.s.ř. 10. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou ze dne 1.2. 2021. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozumívána dopise ze dne 22.2. 2021 na adresu [adresa žalované]. Na shodnou adresu jí byl odeslán i zesplatňující dopis žalobkyně z 1.8. 2022, jak soud zjistil z listin doložených žalobkyní. Z těchto také vyplývá, že žalobkyně oznamovala změnu adresy na [adresa žalované], tato listina byla žalobkyní předložena bez data a začerněnou polovinou strany dokumentu. 11. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 15.8. 2017. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla žalobkyní podána po právu v celém rozsahu. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků a poplatků ze smlouvy sjednané mezi její právní předchůdkyní a žalovanou v rámci podnikatelské činnosti této úvěrující dle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. Současně doložila postoupení této pohledávky v souladu s ust. § 1879 o.z. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu p