8 C 214/2022-98 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 293 011,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 293 011,78 Kč od 1.11.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 293 011,78 Kč od 6.9.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným uzavřela dne 15.5.2019 smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného úvěr zesplatnila k 5.9.2020, přičemž nesplacená jistina činila 293 011,78 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 2.1.2021. Před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil příjem žalovaného ve výši 15 015 Kč z bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl výdaje ve výši 1 000 Kč, stanovil původní věřitel životní výdaje na 6 901 Kč podle svého interního ekonomického modelu. Dále vzala v úvahu, že poskytnutým úvěrem byl konsolidován dosavadní úvěr se zbývající částkou ke splacení 147 646 Kč, kdy dosavadní splátka činila 4 632 Kč a nová splátka po konsolidaci činila 4 056 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný dne 15.5.2019 podepsal listinu označenou jako„ Smlouva o úvěru“, jejímž obsahem je ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s úrokem ve výši 8,70 % ročně a měsíční splátkou 4 056 Kč. Část úvěru ve výši 147 636 Kč byla poskytnuta na konsolidaci dosavadního úvěru na účtu č. [bankovní účet]. Úvěr na účtu č. [bankovní účet] byl žalovanému poskytnut dne 14.1.2019, výše úvěru činila 150 000 Kč a měsíční splátka 4 632 Kč. Původní věřitel měl k dispozici výpis z účtu za období od 1.6.2018. Účet žalovaného od 1.6.2018 do ledna 2019 vykazoval ke konci měsíce buď záporný zůstatek, nebo kladný zůstatek do tří tisíc korun. V lednu 2019 bylo na účet žalovaného kromě 150 000 Kč připsáno 10 621 Kč z toho 4 921 Kč od [právnická osoba] 2 500 Kč od [jméno] [příjmení] a 3 200 Kč v hotovosti. V únoru 2019 bylo na účet žalovaného připsáno 43 184 Kč z toho 40 000 Kč v hotovosti a 3 184 Kč od úřadu práce s poznámkou [spisová značka]. V březnu 2019 bylo na účet žalovaného připsáno 10 081 Kč z toho 1 389 Kč od [právnická osoba], 7 692 Kč od úřadu práce s poznámkou [spisová značka] a 1 000 Kč v hotovosti. V dubnu 2019 bylo na účet žalovaného připsáno 22 233 Kč od [právnická osoba] V lednu 2019 vykazoval účet žalovaného na konci měsíce záporný zůstatek a v únoru až dubnu 2019 vykazoval účet kladný zůstatek do 6 000 Kč (smlouva o úvěru, informace z CCB, výpis z účtu). Doklad žalovaného předložený při uzavření smlouvy nebyl neplatný a žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem (výpis evidence neplatných dokladů a insolvenčního rejstříku). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 47 050,95 Kč (přehled operací na úvěrovém účtu). Dne 28.1.2021 podepsal původní věřitel smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž obsahem ve spojení s přílohou je ujednání o postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9.2.2021 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dopis ze dne 9.2.2021). 4. Z dalších předložených důkazů soud nevycházel, neboť se netýkají posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 12. Na základě skutkového stavu zjištěného z provedeného dokazování ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tedy za situace, kdy byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 150 000 Kč dne 14.1.2019 a již 15.5.2019 poskytl žalovanému dalších 150 000 Kč. Žalovaný měl přitom podprůměrný příjem, v průběhu ledna a února 2019 byl evidován na úřadu práce, kdy pobíral podporu v nezaměstnanosti, resp. podporu při rekvalifikaci. Při navýšení úvěru byl sice zaměstnán, ale zjevně byl agenturním zaměstnancem, tedy zaměstnancem s velmi nejistou dobou pracovního poměru. Účet žalovaného vykazoval většinu času záporný zůstatek, případně kladný zůstatek v řádu nižších tisíců korun, a to i před poskytnutím prvního úvěru ve výši 150 000 Kč i po něm. Původní věřitel výdaje žalovaného žádným způsobem neověřoval a dle tvrzení žalobkyně ani nezjišťoval, když žalovaný uvedl výdaje ve výš 1 000 Kč, ale původní věřitel namísto toho vycházel z interního ekonomického modelu. Žalovanému za takové situace byl poskytnut poměrně vysoký úvěr s vysokou měsíční splátkou v poměru k jeho příjmům a z pohledu posuzování jeho schopnosti úvěr splácet není podstatné, že se konsolidací úvěru snížila splátka ze 4 632 Kč na 4 056 Kč, neboť se jedná stále o vysokou měsíční splátku. Nelze pak přehlédnout, že se při zdvojnásobení úvěru a snížení splátky musela podstatně prodloužit doba splácení úvěru. S ohledem na krátkou dobu mezi poskytnutím prvního úvěru a jeho konsolidací není ani podstatné, že žalovaný zaplatil první tři splátky původního úvěru. Dle soudu tak při poskytnutí úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž nebylo prokázáno, že by původní věřitel dospěl při posuzování této schopnosti k takovým výsledkům, které by tyto pochybnosti rozptýlily. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. 13. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 47 050,95 Kč. K vrácení tak zbývá částka 252 949,05 Kč. 14. Jelikož byla rovněž prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka ve smyslu § 1879 o.z. vyhověl soud žalobě co do zaplacení částky 252 949,05 Kč. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Byť je žalovaný v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody s minimálním příjmem, rozhodl soud o povinnosti splácet jistinu ve splátkách po 3 000 Kč s přihlédnutím i k oprávněným zájmům žalobkyně, aby byla jistina vrácena v přim